Brno, 21. listopadu 2012 (MEDIAFAX) - Ústavní soud dala ve středu za pravdu stížností Elisabeth Pezoldové (65), která tvrdila, že ji Česká republika neoprávněně vyřadila z dědického řízení ohledně cenného majetku šlechtické rodiny Schwarzenbergů.

Soudkyně Ivana Janů ve zdůvodnění konstatovala, že česká justice porušila základní právo Pezoldové na spravedlivý proces, navíc vyčetla tuzemským soudům v přístupu k šlechtičně případu "přepjatý formalismus".

Ústavní soud svým rozhodnutím po dlouhých letech otevřel nevlastní sestře ministra zahraničí Karla Schwarzenberga cestu k tomu, aby se mohla právoplatně účastnit dědického řízení související s pozůstalostí jejich předků. "Pro moji klientku je verdikt obrovským morálním zadostiučiněním," řekl advokát Pezoldové Pavel Meduna.

Dědické řízení se nyní dostane zpátky k Okresnímu soudu v Českých Budějovicích. Ten před časem určil, že "jediným účastníkem dědického řízení, se kterým bude nadále jednat, je však její nevlastní bratr Karel Schwarzenberg". České soudy tak reflektovaly předcházející verdikt rakouského soudu v Murau, který před časem ve složitých sporech o rodové dědictví určil univerzálním dědicem Karla Schwarzenberga. Ústavní soud však tento postup shledal nesprávným a rozhodnutí budějovického soudu zrušil, stejně tak zrušil potvrzující verdikty odvolacích soudů i Nejvyššího soudu.

Ve hře je především Schwarzenberská rodová hrobka, kterou český stát bude muset dědicům vydat. Na ostatní majetek prastarého šlechtického rodu se vztahuje zákon Lex Schwarzenberg, účelová norma přijatá parlamentem v roce 1947, prostřednictvím kterého se tehdejší Československo dostalo k majetku Schwarzenbergů. Navzdory skutečnosti, že tento zákon odporuje mezinárodnímu právu i současné české judikatuře, je dodnes platným.

Ve středečním řízení před Ústavním soudem se neřešily restituce. Právník Petr Vyroubal, který zastupuje Karla Schwarzenberga, potvrdil, že dědické řízení se bude týkat zejména Schwarzenberské hrobky. "O ní totiž Ústavní soud již před třemi lety rozhodl s tím, že se jí netýká Lex Schwarzenberg," uvedl.

Pezoldová je adoptivní vnučkou po hlubockém knížeti Adolfu Schwarzenbergovi - a to jako dcera Heinricha Schwarzenberga, který byl Adolfem adoptován. Šlechtična žijící střídavě ve Vídní a jihoafrickém Johannesburgu se v České republice hlásí především k rodové hrobce.

Skutečnému vydání majetku v Česku ovšem stále brání zákon. Dědický nárok ženy na zámky v Hluboké, Českém Krumlově, Třeboni nebo Jindřichově Hradci proto české soudy neuznávají. Adolf Schwarzenberg s rodinou o všechno přišli podle dosud platné normy z roku 1947, která je nazývána Lex Schwarzenberg. Skandální zákon přijal tehdejší parlament už s vědomím, že jej úmyslně zaměří proti hlubocké větvi prastarého šlechtického rodu, aby stát mohl zabavit její obrovský majetek. Zákon platí dodnes, i když právě pro svoji povahu není obecně platný. Postihuje totiž vybranou skupinu lidí a odporuje evropské i české legislativě.

Speciální zákon proti Schwarzenbergům přijaly české úřady, které po válce znárodňovaly prakticky veškerý soukromý majetek proto, že proti šlechtickému rodu nemohly uplatnit Benešovy dekrety. Adolf Schwarzenberg totiž přispěl v třicátých letech na výstavbu bunkrů v pohraničí, těsně před vypuknutím války uprchl před nacisty do Itálie a pak do Spojených států. Jeho dědic Heinrich, otec Elisabeth a adoptivní otec Karla, byl dokonce po zabavení Hluboké nacisty vězněn v koncentračním táboře v Buchenwaldu. Proto také v roce 1947 schválil český parlament speciální zákon, který bezprecendentně uplatnil pouze na jednoho člověka, hlavu rodu, knížete Adolfa.

Spor má kromě legislativně právních otázek rovněž mimořádně nepříjemné osobní konsekvence. Elisabeth Petzoldová a o deset let starší Karel Schwarzenberg jsou nevlastními sourozenci; v mládí spolu žili v rodovém paláci ve Vídni. Otec Elizabeth Heinrich, představitel bohaté "hlubocké" větve rodu tam Karla, potomka chudší "orlické" větve, v roce 1960 adoptoval. Měl totiž pouze dceru a podle rodové tradice se měl dědicem obrovského jmění stát muž. Adopce mladého Karla měla tehdy pro starobylý rod i významnou symbolickou hodnotu - po sto padesáti letech rozštěpení se tím měly sloučit dvě schwarzenberské linie - orlická, která po válce v tehdejším Československu přišla o všechno, a v tuzemsku podobně postižená hlubocká linie. Té však zůstal rodový palác ve Vídni a rozsáhlé rodové majetky po celém Rakousku a v Německu.