Brno, 15. května 2012 (MEDIAFAX) - Ústavní soud v úterý zamítl stížnost Jiřího Hanáka, odpykávajícího si 13 let vězení za vraždu přítelkyně, muž si stěžoval, že soudy během procesu hodnotily důkazy výhradně v jeho neprospěch a špatně si vyložily psychiatrický posudek. Verdikt vynesl soudce zpravodaj Jan Musil.

Čtyřiatřicetiletý Hanák si ve vězení odpykává třináctiletý trest za to, že v Říčanech u Brna ubodal svoji přítelkyni Lenku Pokornou. Soudkyně Halina Černá vyměřila muži trest na spodní hranici sazby, Hanákovi hrozilo až 20 let káznice.

Hanák ve své ústavní stížnosti poukazoval, že útok vůči přítelkyni nijak neplánoval ani nepromýšlel – jednal prý ve stavu nezvládnutelného afektu, v důsledku ponižování a výhrůžek ze strany dívky. Hanák byl přesvědčen, že obecné soudy nesprávně hodnotily zejména znalecký posudek z oboru psychiatrie, který vycházel z jeho první výpovědi po spáchání trestného činu, která byla velice nepřesná s ohledem na vážný somatický stav, v němž se Hanák nacházel poté, co se pokusil o sebevraždu. Obecné soudy prý hodnotily posudek znalkyně jednostranně v jeho neprospěch a "nepřihlížely dostatečně k závěrům znalkyně, že trestný čin spáchal ve stavu vystupňovaného afektu".

Ústavní soud argumenty vraha nepřijal a jeho stížnost zamítl.

Obchodní zástupce přerovské firmy Hanák ženu zavraždil 23. října 2010 v ložnici Pokorných. "Ženu spoutal pouty, zavázal jí ústa a kuchyňským nožem jí jedenáctkrát bodl do srdce, plic a jater," řekl státní zástupce. Dodal, že Hanák si předem přinesl do bytu pouta a vraždu tedy plánoval.

Vzlykající Hanák před soudem úmysl vraždy popřel. "Nechtěl jsem Lenku zabít. Po rozchodu jsem si přijel pro osobní věci," řekl. "Měli jsme spolu naposledy ještě sex, Lenka chtěla zkusit nějaké praktiky s pouty a šátky," vysvětlil přítomnost pout obžalovaný. Dodal, že s partnerkou plánovali společnou budoucnost i rodinu.

S Hanákem se však Pokorná podle Hanáka rozešla po dvanáctileté známosti hlavně kvůli svému šéfovi, kterého si jako jeho sekretářka později plánovala vzít. Krátce po rozchodu začala údajně žena svého pozdějšího vraha vydírat. Hanák se proto ze společné domácnosti odstěhoval.

"Po posledním sexu mi řekla, že prý řekne rodičům, že jsem ji znásilnil. Že mám všude dluhy a ona má známé policajty – a že všichni budou věřit jí. Nechtěla mi taky vrátit asi půl milionu korun, které jsem dal do oprav baráku. Chtěla naopak, abych jí podepsal mnohatisícové směnky, které mne měly před jejím novým milencem a rodiči zavázat k mlčení o pravdě o našem vztahu," hájil se Hanák.

Obžalovaný muž počínání partnerky psychicky neunesl. Při poslední schůzce 23. října si šel do ložnice pro posilovací stroj. "Seděla na posteli, rozbalovala si nějaký dárek. Mně se vybavil celý náš vztah, Lenka však po mně po souloži zase chtěla, abych jí podepsal směnku. Začala na mne ječet, mávala na mne nožem, že na mne zavolá policajty. Pak si už nic nepamatuju, neumím si nic ze svého dalšího jednání vysvětlit,“ vzlykal Hanák.

Jak se dostala pouta na ruce ženy, Hanák nevysvětlil. Nepamatoval si ani, proč ženě přelepil páskou ústa a neví ani, proč jí rozstříhal na hrudníku tričko. Hanák však svůj čin zmateně popsal v dopise adresovaným rodičům zavražděné ženy. Po vraždě se chtěl údajně oběsit, snědl prášky a bodal se nožem. Z mrákot se pak probral, když sousedé bouchali na dveře a zavolal na linku 155.

Soudní psycholožka označila Hanáka za depresívního, avšak mírného a málo průbojného člověka, který je dokonce méně agresivní, než je běžné. "Jednal v nezvládnutelném afektu, když žena vystupňovala opět jeho ponížení," řekla. Její posudek zároveň přímo vyloučil, že by vrah svůj čin dopředu s rozmyslem naplánoval.

Sousedé páru z Říčan vesměs označili Lenku Pokornou za atraktivní dominantní a mimořádně sebevědomou ženu, která poměrně často střídala partnery - a to i v době, když žila ve společné domácnosti s Hanákem. Její nejbližší přítelkyně naopak tvrdila, že zavražděná žena byla naopak velmi hodná a zranitelná.