Brno, 22. listopadu 2011 (MEDIAFAX) - Soudy nesmějí tajit činnost svých soudců v Komunistické straně Československa. Vyplývá to z verdiktu Ústavního soudu, který v úterý vyhověl stížnosti Tomáše Peciny, jemuž české soudy odepřely informace o členství soudců Vrchního soudu v Olomouci v KSČ. Verdikt vynesl soudce Miloslav Výborný. Podle jeho závěru porušily české soudy v případě odepření informací Tomáši Pecinovi jeho právo na svobodný přístup k informacím.

Pecinovi odepřel informace o členství svých zaměstnanců olomoucký vrchní soud, muž se proto obrátil s kasační stížností na Nejvyšší správní soud. Ani ten však jeho nárok, podepřený kromě jiného už i dřívějším rozhodnutím ÚS, nevyslyšel.

"Nejvyšší správní soud pochybil, když nerozhodl ve prospěch stěžovatele," řekla mluvčí ÚS Jana Pelcová. Podle ní není možné, aby si soudy mezi sebou nepříjemnou kauzu přehazovaly a "hrály s občany ping pong". Olomoucký vrchní soud totiž řekl, že nemá jak zjistit, zda jeho soudci byli členy předlistopadové KSČ. Pecina navrhoval, aby mu soud informaci opatřil z osobních spisů soudců - to však olomoucký vrchní soud odmítl a Nejvyšší správní soud se za stěžovatele nepostavil.

Ústavní soud v úterý zároveň oběma obecným soudům jejich postup vytkl. "Konstatoval, že jeho administrátoři musejí vyvinout snahu o získání požadovaných informací," řekla Pelcová.

Podle právního názoru Ústavního soudu zároveň Nejvyšší správní soud nedostál požadavkům plynoucím z nálezu Ústavního soudu, což lze vnímat jako nepřípustné nereflektování či dokonce vědomé obcházení kasačního nálezu Ústavního soudu. Ústavní soud totiž ve svém kasačním nálezu výslovně uvedl, že existuje povinnost orgánu veřejné moci, v tomto případě Vrchního soudu v Olomouci, poskytnout stěžovateli požadované informace. "Nepřípustná je i opětovná polemika Nejvyššího správního soudu v otázce, zda požadovaná informace spadala do působnosti Vrchního soudu v Olomouci," konstatoval ústavní soudce Výborný.

Aktivista Tomáš Pecina chce získat informace o politické angažovanosti soudců proto, že podle něj členství v tak specifické organizaci, jakou byla KSČ, k datu 17. listopadu 1989, spíše než o politických postojích člena strany vypovídá o jeho mravních kvalitách a o osobním oportunismu.

Pecina je přesvědčen, že se legitimita soudní moci odvíjí především od kvality soudců, tedy od "personálního substrátu" justice. Veřejná dostupnost všech relevantních informací o minulosti soudců, jak profesní, tak občanské, je proto ve vztahu k této legitimitě "condicio sine qua non" (bezpodmínečně nutnou podmínkou).

Politický režim, který by odmítl zveřejňovat informace o totalitní minulosti svých soudců, by byl podle Peciny zcela nedůvěryhodný, a "takový stát by nebyl demokratickým právním státem v materiálním smyslu".

Povinný subjekt má podle Ústavního soudu vyvinout snahu o získání požadovaných informací a hledat a použít i další způsoby, které by vedly ke zveřejnění informací o bývalém členství soudců v KSČ.