Brno, 18. října 2025 – Zatímco Květoslavu Fulierovou inspiruje především hudba, Vladimír Havlík svými prompty inspiroval umělou inteligenci. Startují dva nové projekty Moravské galerie.

Víc než devadesát let, víc než devadesát výstav. Teď otevírá třiadevadesátiletá Květoslava Fulierová „Partitury“. Svůj další zápis do biografie učiní pod střechou Pražákova paláce Moravské galerie v Brně. V tamním Atriu je k vidění její retrospektivní instalace, která se už názvem hlásí k základní inspiraci česko-slovenské umělkyně – hudbě. Vedle volných grafik přináší i kresby, koláže, fotografie nebo dokumenty doby. Autorčinu lásku k pěti linkám doplňuje i dalšími fascinacemi – liniemi přírody a orbity vesmíru.

Zároveň do stálé expozice současného umění vstupuje svou intervencí aktuální vítěz Ceny Michala Ranného za rok 2024 „(A)I Performer“ Vladimír Havlík. Ten už řadu měsíců experimentuje s umělou inteligencí a pro brněnskou výstavu jí svěřil své nerealizované nápady. Jak si s nimi poradila a čím je okomentovala, uvidí a uslyší hosté vernisáže ve čtvrtek 16. října 2025 v 18.00 hodin večer.

Obě výstavy připravil a doprovodnými texty vybavil kurátor Petr Ingerle. V Moravské galerii expozice potrvají od 17. října 2025 a do 22. února 2026.

Jasná volba
„Oba umělci byli pro nás celkem jasná volba,“ říká kurátor Moravské galerie Petr Ingerle, „laureáty Ranného cen pravidelně představujeme, a tak v případě Vladimíra Havlíka nebylo co řešit. A na Květoslavu Fulierovou padla volba také velmi snadno. Tato významná slovenská výtvarnice a fotografka pochází z Olomouce a vystudovala brněnskou „šuřku“, tedy Vyšší školu uměleckého průmyslu. A ta si letos připomíná sto let. Paní Květa navíc byla spolužačkou prvního ředitele Moravské galerie Jiřího Hlušičky a ten jí tu na počátku sedmdesátých let uspořádal výstavu. Umělkyně se tedy nyní symbolicky vrací do míst, která důvěrně zná. A její tehdejší expozici po více než padesáti letech v aktuální výstavě také připomeneme.“

Osudový návrat
„Oslovení Moravskou galerií pro mě přišlo v májových dnech jako veliké překvapení,“ reaguje Květa Fulierová, „chápu ho jako osudový návrat do města svých studií a svého mládí.“ Když ji navštívili Petr Ingerle s šéfkurátorem MG Ondřejem Chrobákem a probírali se jejími pracemi, motiv hudby jim prý přirozeně vyplynul jako stěžejní. „Zreprodukovat hudební pocity do tvarů a barev, do kreseb i grafik – to byla moje ústřední snaha. Zvlášť poté, co jsem se hudbě už nemohla věnovat,“ popisuje umělkyně. Ta totiž zahájila kariéru právě jako hudebnice. Na housle vyučovala i hrála, účinkovala v několika moravských komorních uskupeních. Ze zdravotních a rodinných důvodů se po přestěhování do Bratislavy hry na nástroj vzdala a věnovala se už výhradně výtvarnému umění. „Bylo mi ale tak smutno a hudba má takovou sílu, že se do mé práce sama prosadila. Jako hlavní vodítko.“

Nekončící náboj
Dominanci hudby v motivech Květoslavy Fulierové dávají vyniknout i další témata. „Hudba je jedinečná, ale příroda a vesmír také. Vesmír má stejně zvláštní neuchopitelnost. A příroda je chrámem hudby a umění,“ říká poeticky žena, jejíž výstavy v minulosti nesly názvy jako Cromantika, Farebné tóny, Hudba a příroda. Podobně jako jiní umělci, i ona zažívá pocit propojení s mimosmyslovým prostorem, dar inspirace i schopnosti vyjádřit ji. „Je to nekončící náboj, kde se člověk každý den s něčím setkává,“ líčí dosud aktivně tvořící umělkyně, „jen s věkem si uvědomuje, že fyzické zkraty omezují realizace. Je to nesympatická brzda, ale v přírodě přirozená,“ usmívá se.

A co kdyby to někdo dodělal?
Realizací nápadů se ve své výstavní intervenci zabývá i Vladimír Havlík. To, co šestašedesátiletý performer, konceptualista, vizuální básník, malíř, kreslíř a pedagog (Univerzita Palackého v Olomouci, Masarykova univerzita v Brně) zatím nestihl vytvořit vlastními silami, to teď zadal AI image generátoru. „Zaujala ho možnost spojit jazykový model s vizuálním prostředím,“ komentuje to Petr Ingerle, „na základě Vladimírových promptů vytvořila umělá inteligence videa, obrazy i fotky. A nechali jsme ji napsat i pseudokurátorský text do katalogu. Zveřejníme ho neupravený, vedle toho lidského.“

Otázka pro AI
Vladimír Havlík navazuje: „Je fascinující, jaký AI udělala v průběhu posledního roku a půl pokrok. Na počátku neuměla namalovat pět prstů a v textu dělala chyby, takže my jsme byli na koni. Teď je čím dál přesvědčivější. A katalogový text napsala téměř dokonale.“ Vzbuzuje to otázky. Nejen na to, zda budeme do budoucna potřebovat živé kurátory a umělce, ale i zda rozeznáme rozdíl mezi fikcí a realitou. „Video bylo dosud věrohodným důkazem toho, co se dělo. Ale budeme mít do budoucna přehled o tom, co je pravdivé? Výstava je proto otázkou do diskuse. Otázkou, na kterou nemám odpověď,“ uzavírá prozatím Vladimír Havlík.

Šťastná třináctka
„Cenu Michala Ranného vyhlašuje každé dva roky spolek Přátelé Moravské galerie ve spolupráci s Moravskou galerií v Brně. Vladimír Havlík je třináctou oceněnou osobností, která svou tvorbou a myšlením ovlivňuje nastupující generace umělců,“ dodává šéfkurátor Moravské galerie Ondřej Chrobák. Ocenění performer převezme 16. října 2025 při slavnostní vernisáži.

Zdroj a foto: Moravská galerie v Brně