Brno, 19. listopadu 2021 – 12 žen povolaných k soudu. Hodina bez jídla a pití ve studené místnosti, pouhá hodina na rozhodnutí o osudu vražedkyně. Za okny zuřící dav lačnící po krvi, na obzoru blížící se Halleyova kometa. Všichni vzhlíží k nebesům i do hlubin vlastního svědomí. Bude kometa znamením nečekané boží milosti či zkázy?

Současná britská dramatička Lucy Kirkwoodová vytvořila brilantní příběh, v němž postupně odhaluje nejen pozadí hrůzného zločinu, ale především rozkrývá osudy jednotlivých žen, které se náhle bez ohledu na věk, inteligenci či sociální postavení ocitly v situaci, kdy musejí jednohlasně rozhodnout o životě či smrti jedné z nich. Činohra NdB uvede tuto hru v české premiéře 26. listopadu 2021 v Mahenově divadle.

Autorka nás zavede na anglický venkov druhé poloviny 18. století. V malém městě na pomezí Norfolku a Suffolku se staví šibenice pro vražedkyni malé dívky. Dotyčná odsouzená tvrdí, že čeká dítě, což by znemožňovalo její popravu. Proto soud povolá dvanáct žen, aby rozhodly, zda je obviněná Sally Poppyová skutečně v požehnaném stavu. Ve strohé cele městské pevnosti je zavřeno celkem třináct žen a jeden muž, pověřený jejich hlídáním. Náhle tušíme, že není tak jednoduché určit, zda Sally mluví pravdu, a že mnohé ženy nejsou tak nestranné, jak se zpočátku zdálo.

Na povrch postupně vyplouvá nejen šílený čin, ale zejména neutěšenost jednotlivých ženských osudů, ať už jde o vyděšenou a naivní prvorodičku nebo ženu s nastupující menopauzou. Spolu s porodní bábou Elizabeth Lukeovou, která přivedla na svět děti všech přítomných, sledujeme s údivem i lítostí, k jaké brutalitě jsou ženy bité životem a nezřídka i manželi schopné zajít. Jako by samotná vražda vyhřezla pradávnou minulost vesnice s řadou utajeného násilí a křivd, které nebyly nikdy zcela zapomenuty. Nad vší touto beznadějí se však klenou „nebesa“, která se v této hře doslova i symbolicky „sklánějí“ nad rozličnými podobami ženství, které je zde odhalováno téměř až na kost, ale přitom plné zvláštní naděje i tajemství spojeného se zázrakem stvoření nové lidské bytosti.

Lucy Kirkwoodová (*1983) patří aktuálně mezi nejvýraznější britské dramatičky. Za šestnáct let autorka napsala dvanáct divadelních her uváděných na nejrůznějších scénách od komornějších souborů až po londýnské National Theatre – její aktuálně domovskou scénu. Hry jsou s výrazným úspěchem uváděny po celé Evropě či v New Yorku na Broadway. Již ve svých čtyřiatřiceti letech se stala členkou Královské literární společnosti a získala několik prestižních ocenění – např. Laurence Olivier Award v roce 2014 za divadelní hru Chimerica a v roce 2018 Tony Award a Outer Cristis Circel Award za hru Children. Její dramatický styl se vyznačuje žánrovou pestrostí, formální originalitou a schopností otevírat skrze silný příběh řadu současných témat.

Svou zatím poslední hru Nebesa (The Welkin) autorka napsala přímo pro londýnské National Theatre, kde měl tento text premiéru 15. ledna 2020 v režii Jamese Macdonalda. Českého překladu se ujal Pavel Dominik, který pro Činohru NdB vytvořil řadu překladů současných her z anglosaské oblasti. Navzdory historickému kontextu i závažnosti tématu autorka variuje mezi žánry, pojí komiku s tragikou, proplétá nadčasové problémy s intimními záležitostmi jednotlivých žen a nebojí se je protnout v závěru až k existenciální úvaze o smyslu lidského bytí.

Navzdory přesile žen v obsazení se režie zhostil muž. Umělecký šéf pražského Divadla pod Palmovkou, režisér Michal Lang, vnímá tento ojedinělý text jako výzvu a hozenou rukavici ke společnému dialogu nad tématy, o kterých jsme i dnes zvyklí spíše mlčet.

Společně se svým synem Sebastianem je autorem scénické hudby k inscenaci. Ke scénickému řešení přizval polského scénografa Mirka Kaczmarka, který je nejen autorem scény, ale i kostýmů. I zde vychází inscenační tým z autorčina specifického rukopisu, v němž se historický rámec stává pouze podkladem pro ryze současný tvar, kde je možné kombinovat soudobé kostýmy s odkazy na dobový kontext.

Foto: Tereza Jiroušková