Po stopách brněnského bigbítu III. - SPEAKERS

Brno, 15. ledna 2013 - Byla to vlna beatlemánie, která zasáhla v roce 1965 Brno v plné šíři poté, co se v kinech objevil film Perný den, a způsobila, že v jihomoravské metropoli začaly vznikat bigbítové skupiny jako houby po dešti. Na přelomu let 1964 až 1965 začalo v brněnské čtvrti Žabovřesky vznikat sdružení, které v druhé polovině roku 1966 nahradilo kapelu, jejíž členové šli na vojnu.

Bigbítová skupina tehdy převzala i jejich název Speakers. Byla tvořena z nadšenců, kteří se při studiu rozhodli pro muzicírování. Ústřední personou tohoto společenství byl Jiří Kameš, který měl ambice jako zpěvák svým mírně drsným hlasovým projevem s výrazným brněnským akcentem. Dále zde byl kytarista Zdeněk Pulkrábek, baskytarista Bohdan Jelínek a konečně bubeník Tomáš Foukal. V roce 1968 se rozhodl Jelínek pro odchod do Bratislavy a nabídl svůj post baskytaristovi a zpěvákovi Pavlu Pelcovi, který se později stal i kapelníkem skupiny.

Ve skupině sice nebyly nějaké výrazné instrumentalistické osobnosti, které by nápadně promluvily do historie brněnského nebo československého bigbítu, nicméně ke konci šedesátých let už Speakers získali obecné uznání na brněnské scéně, ale i mimo ni. Většinou hrávali k tanci, což do značné míry ovlivňovala i stavba jejich repertoáru. V dubnu 1969 skupina vystoupila na celorepublikové přehlídce Jazzuniversiáda v Českých Budějovicích, kde mezi poměrně širokou konkurencí získala pěkné čtvrté místo. V květnu téhož roku dostali Speakers první nabídku natočit v brněnském studiu Dukla písně z vlastní autorské dílny. Jejich výtvory měly silnou melodickou linku, drobnější instrumentální výplně a především jim vévodil Kamešův výrazný hlas. Vedle vlastního repertoáru Speakers měli ve svém repertoáru i převzaté skladby od zahraničních interpretů, doplněné českými texty, například Vítr (Czeslaw Niemen), Koráby snů (Neil Diamond), Eleonora (Turtles) nebo To znám (Creedence Clearwater Revival).

Speakers2Zleva: Pelc, Pulkrábek, Smílek, Foukal, Kameš (1969)

V roce 1969 jim krátce existující brněnská firma Discant vydala první singl Mlha se ztrácí / První hřích. Zatímco první píseň byla dynamický melodický bigbít, druhá skladba měla charakter krásně vystavěné balady, kterou pro ně napsal Petr Ulrych. Na přelomu let 1969 až 1970 přišel do Speakers ze skupiny Orfeus varhaník a klavírista Pavel Smílek, který působil v začátcích i se skupinou Synkopy 61. V roce 1970 jim firma Panton vydala další singl Atlantida / Tajné přání. První píseň byla z repertoáru anglického folk-singera Donovana, zatímco druhá pocházela z vlastních zdrojů a nazpíval ji Pavel Smílek. V roce 1970 došlo k další personální změně. Speakers nabídli baskytarový post Kamilu Tomečkovi, jenž přišel ze skupiny Vulkán, která se rozpadla. Nebylo to ovšem nadlouho. Protože došlo i k rozpadu skupiny FGB Stellars, jejich baskytarista Vít Kukla zaujal Tomečkovo místo a stal se rovněž kapelníkem.

Speakers už delší čas měli svou domovskou scénu v závodním klubu Mosilany na Vlhké ulici, kde často vystupovali. Panton jim také v roce 1971 vydal EP Černá hlína (Yellow River) / Kvítek, Prodavač peří (Half As Nine) / První hřích. Píseň Amen Corner, Pavlem Cmíralem nazvaná Prodavač peří, se stala pravděpodobně největším hitem Speakers v jejich historii. V roce 1972 po dokončení vysokoškolských studií odešli ze skupiny Pulkrábek a Foukal a na jejich místa nastoupili velmi talentovaný kytarista Jan Millonig (předtím R. I. Eagles, Atlantis), který měl na svůj věk pověst technicky neustále se lepšícího hráče, a absolvent brněnské konzervatoře bubeník Ctibor Hliněnský. Pro Speakers to byly významné hudební posily. Do skupiny pronikl i dívčí element a součástí kapely se staly i vokalistky Alena Navrátilová a Radvana Dvořáková.

Speakers3
Normalizační tlak husákovské politiky udeřil i do hudební sféry a skupiny s anglickými názvy se musely přejmenovat. Speakers tedy zvolili neutrální a nic neříkající název Junior.

V roce 1974 odešel z jejich řad i Pavel Smílek a na jeho místo byl přijat varhaník z bývalé blanenské skupiny The Bats i progresívní brněnské rockové skupiny Generace Q Miloš Libra, absolvent JAMU. Tyto muzikantské změny měly přinést do kapely větší náročnost a posun k tvrdším variantám rocku. Tento záměr ale zůstal nenaplněn. Dobová kulturní politika tomu nepřála a skupina začala bojovat o svou existenci, třebaže obhájila profesionální statut. Proto bylo nutno dělat kompromisy, které bigbítové až rockové skupině nesvědčily. Společně s kapelou začali účinkovat zpěváci pop-music Vladěna Pavlíčková, Jana Matysová, Štěpán Mátl a Milan Černohouz, což bývalé Speakers, nyní už Junior, tlačilo do sféry pop-music. V roce 1975 začala skupina natáčet u firmy Panton svoje první album Hledání radosti, jeho vydání se ale opožďovalo. V březnu 1976 kapela vyjela do Polska na koncertní turné, kde ji potkala tragédie. Na železničním mostě u Kutna na zledovatělém povrchu došlo ke střetu jejich auta s protijedoucím autobusem. Následky byly fatální. Zahynul řidič a technik Jan Rys, těžce zraněni byli kytarista Jan Millonig a varhaník Miloš Libra a po převozu do nemocnice se bohužel z komatu neprobral ani těžce zraněný zpěvák a leader kapely Jiří Kameš. To skupinu zdecimovalo a na delší čas se odmlčela.

Speakers4Speakers/Junior - Zleva: Kukla, Libra, Kameš, Hliněnský, Millonig (1974)

Mezitím vyšlo výše uvedené album. Bohužel neodráželo instrumentální kvality hudebníků a dramaturgie mu předepsala nevýbojné písně s nic neříkajícími texty, vedle několika vlažných coververzí. Hledání radosti se nelíbilo ani hudebním kritikům, ba ani posluchačům, a tak se bývalí Speakers zapsali do povědomí jako singlová skupina. Kapela se pokoušela pokračovat po Millonigově uzdravení dál, Libra absolvoval asi 15 operací a místo nešťastného Kameše zaujal bývalý zpěvák FGB Stellars Jiří Látal, v Brně známý jako Píďa. Ačkoliv skupina učinila několik pokusů, jak se dostat zpět na výsluní, tyto snahy se nepotkaly s úspěchem a na jejich lokální slávu šedesátých let už se bohužel nepodařilo navázat. Skupina Speakers/Junior zanikla a tragédie provázely její členy dál. V roce 1985 zahynul na německé dálnici kytarista Jan Millonig a v roce 1991 odešel dobrovolně ze světa i bývalý kapelník a baskytarista Vít Kukla. Jen bubeník Ctibor Hliněnský se objevil později v Bratislavě ve skupině Jany Kocianové i ve skupině progresívního skladatele, kytaristy a zpěváka Deža Ursinyho a nyní už řadu let hraje ve skupině jazzového zpěváka Ladi Kerndla. Dřívější člen kapely Pavel Smílek pak hrál v osmdesátých letech ve skupině Color Band společně s kytaristou Petrem Smějou, který odešel ze Synkop.

Skupina Speakers sice z historického hlediska nepromluvila do vývoje československého bigbítu, ale mezi brněnskými pamětníky zaujímá čestné místo. Jejich nahrávky dnes ovšem zůstávají veřejnosti nedostupné, protože nebyly digitalizovány a vydavatelská politika současnosti nedává méně známým skupinám domácí scény z obchodních důvodů žádnou příležitost.

Petr Gratias

Vyšlo v Brno Business & Style


Související články:

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit