Brno, 12. října 2012 (MEDIAFAX) - Nejvyšší soud v pátek sjednotil pravidla pro přiznávání odškodného lidem, kteří byli při soudním procesu zproštěni obžaloby, případně soud prokázal jejich nevinu. Obecné soudy se při stanovení výše kompenzace musejí řídit povahou trestní věci, délkou trestního řízení a jeho následky na poškozeného.

Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu v Brně přijalo sjednocující stanovisko na základě případu muže z Karlových Varů, který žádal po státu odškodnění 300 tisíc korun za proces, který skončil jeho osvobozením.

Ministerstvo spravedlnosti se ale Radku L. pouze omluvilo za nezákonné trestní stíhání a tím považovalo problém za vyřízený. Nižší soudy pak postup státu schválily - muž se ale dovolal k Nejvyššímu soudu a ten nyní rozhodl, že muži odškodné náleží. Právní názor Nejvyššího soudu je pro obecné soudy závazný, ty tak budou muset poškozenému muži přiznat v novém procesu zadostiučinění.

Nejvyšší soud zároveň vydal svůj verdikt jako precedenční stanovisko závazné v podobných kauzách pro všechny soudy v Česku. "Formulujeme v něm předpoklady takové náhrady a její výše, abychom tím předcházeli nejednotnému přiznávání mnohdy nedůvodných nebo přemrštěných nároků," řekl v pátek mluvčí NS Petr Knötig.

Podle něj je ustálenou soudní praxí, že stát odpovídá i za nemateriální újmu způsobenou zahájením či vedením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. "Stát za škodu ani nemajetkovou újmu způsobenou v takovém případě trestním stíháním neodpovídá pouze tehdy, jestliže si poškozený trestní stíhání zavinil sám," dodal mluvčí.

Nejvyšší soud zdůraznil, že při důsledném respektování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Takový zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že se skutek, z něhož byl člověk obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem.

"Zadostiučinění musí být přiměřené, samotné určení výše však zákon ponechává na volném uvážení soudu," řekl Knötig. Zákon tedy podle něj nevymezuje žádnou případnou hranici, ať už minimální nebo maximální pro určení výše kompenzace

Paušalizace výše přiměřeného zadostiučinění navíc podle Nejvyššího soudu není na místě. To ovšem neznamená, že nemohou či nemají existovat předem daná obecná kritéria, k nimž soudy přihlížejí při stanovení toho, co lze v individuálním případě považovat za adekvátní zadostiučinění. Kritéria pro stanovení formy či výše zadostiučinění si pak zaslouží i určitou konkretizaci.

Podle nálezu Nejvyššího soudu tak budou muset obecné soudy v Česku ohledně přiznávání odškodného nyní zohledňovat zejména povahu trestní věci, délku trestního řízení a jeho následky na poškozeného. "Je na soudu, aby zvážil, jak intenzivně či v jakém rozsahu byla tato kritéria v konkrétním případě naplněna a vedle toho vzal do úvahy okolnosti, za nichž k újmě došlo," uvedl Knötig s tím, že v konečném důsledku musí výše přiznaného zadostiučinění odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v obdobných případech.

Sjednocující stanovisko Nejvyššího soudu tak podle mluvčího kromě jiného vytvoří předpoklad pro omezení nadbytečně vedených sporů s podobnou podstatou.