Brno, 11. ledna 2012 (MEDIAFAX) - Nejvyšší správní soud v Brně rozhodl, že člověku závislému na návykových látkách, jehož léčba skončila kvůli nedostatku peněz, by měl hradit stát ze svých prostředků. Ve středu o tom informovala mluvčí NSS Sylva Dostálová. "Zaujali jsme stanovisko, že pokud člověk na návykových látkách projeví vůli absolvovat dlouhou a náročnou léčbu závislosti a jediným důvodem pro její přerušení by byl nedostatek peněz, je třeba této osobě ohrožené sociálním vyloučením přiznat potřebnou pomoc v hmotné nouzi," řekla Dostálová.

Stanovisko vyplývá z případu ženy, u níž se NSS zabýval sporem týkajícím se příspěvku na živobytí pro osobu závislou na návykových látkách, která podstupuje léčbu závislosti v terapeutické komunitě. "Dlouhodobou alternativní léčbu závislosti stěžovatelce doporučila lékařka, která u ní neuspěla s jinými metodami," vysvětlila Dostálová.

Jelikož poplatek za terapeutickou péči v komunitě činí 5000 korun měsíčně a žena měla nedostatek peněz, neposkytnutí příspěvku na živobytí by mohlo vést k ohrožení její léčby. Magistrát města však příspěvek neposkytl, protože ženu nepovažoval za osobu v hmotné nouzi.

"Není totiž vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání a lékařské zprávy, které doložila, nelze považovat za uznání pracovní neschopnosti. Toto rozhodnutí potvrdil krajský úřad i krajský soud. Podle soudu stěžovatelka nedoložila rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, a proto na její případ nelze uvedenou výjimku použít," vysvětlila mluvčí.

NSS se však s názorem neztotožnil. "Ošetřující lékařka stěžovatelky sice nevydala, a ani nemohla vydat formální rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, nicméně vydala potvrzení, že žena není schopna z důvodu zdravotního stavu vykonávat v podstatě žádnou práci či účastnit se studia," uvedla soudkyně NSS Kateřina Šimáčková s tím, že Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínka výroku o uznání dočasné pracovní neschopnosti je splněna i v případě, kdy ošetřující lékař potvrdí, že jeho pacient není schopen vykonávat pracovní činnost. "Není nutné učinit tak způsobem a formou, které jsou předepsané pro účely nemocenského pojištění," dodala soudkyně.

Soud také zohlednil tvrzení ženy, že jí hrozí sociální vyloučení. Podle zákona lze totiž za osobu v hmotné nouzi „považovat též osobu, která v daném čase, s ohledem na neuspokojivé sociální zázemí a nedostatek finančních prostředků nemůže úspěšně řešit svoji situaci a je ohrožena sociálním vyloučením“.