Brno, 11. srpna 2013 - V letošním roce slavíme i jedno výročí, které zůstává trochu mimo hlavní zájem Brňanů. A přitom se jedná o výročí velmi významné a historicky cenné. V tomto roce si totiž připomínáme 800 let od první písemné připomínky existence kdysi královského, dnes Státního hradu Veveří.

Přesné datum vzniku tohoto později majestátního a ještě později zdevastovaného hradního komplexu už asi nikdo neurčí. O jeho založení kolují jen legendy. Jisté však je, že vysoký skalní ostroh nad zákrutou se soutokem Svratky a potoka Veverky byl velmi příhodným místem pro vznik zeměpanského hradu, který mohl kontrolovat i bránit cesty kolem blízkého Brna.

Nejstarší připomínka hradu Veveří z roku 1213 je spojena s listinami krále Přemysla Otakara I. a jeho bratra Vladislava, markraběte moravského, na nichž je jako svědek uveden jistý Štěpán z Veveří. Historikové se domnívají, že jde vlastně o Štěpána z Medlova, předka slavného moravského šlechtického rodu Pernštejnů, kteří v té době zastávali úřad veverských purkrabí a patřili za přemyslovských králů k přední zemské šlechtě.

Samotnému hradu předcházel zřejmě panský dvorec u přilehlého kostelíka Nanebevzetí Panny Marie. A právě na začátku 13. století tu asi začaly vznikat první kamenné hradby, tvořící základ současného hradebního areálu. Ten velmi získal na vážnosti za vlády císaře Karla IV. a působení jeho mladšího bratra Jana Jindřicha Lucemburského v úřadu markraběte moravského v polovině 14. století. Jan Jindřich si Veveří vybral za jednu ze svých rezidencí a hrad přestavěl a rozšířil. Po jeho smrti v roce 1375 a později za husitských válek přenechávali hrad čeští králové do zástavy různým svým oblíbencům a hrad se nakonec stal součástí soukromých šlechtických majetků, nejdříve českých, později i německých.

V 18. století byl kdysi slavný hrad pomalu přestavován do zámeckého stylu a nakonec se po mnoha peripetiích stal jen jakýmsi prestižním přívěskem pro rodiny zbohatlých kupců, kteří si koupili šlechtické predikáty. S tím pak učinila konec pozemková reforma po vzniku samostatné Československé republiky a v roce 1925 se hrad i s panstvím stal majetkem státu. Na hradě sídlilo vedení velkostatku Státního pozemkového úřadu a uvažovalo se o tom, že by se z něj po opravě mohla stát moravská rezidence prezidenta T. G. Masaryka.

Tyto úvahy ale přerušila II. světová válka, kdy na hradě sídlily laboratoře Akademie SS a výcvikové a rehabilitační středisko Wehrmachtu. Konec války znamenal pro hrad škody stavební i zničení části mobiliáře, ale to nebylo nic proti zásahům komunistické moci v 50. letech. Hrad byl přeměněn na lesnické učiliště s internátem, sály byly rozděleny příčkami, podlahy zality betonem a vodovodní a odpadní trubky byly nalepeny na historické stěny. Dílo zkázy bylo dokončeno dalšími neodbornými zásahy VUT, které hrad vlastnilo v 70.–90. letech.

Hrad dále chátral až do roku 1999, kdy byl konečně zařazen mezi objekty spravované Státním památkovým ústavem. Byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce, která by měla celkem stát asi 170 miliónů korun a která je v současnosti asi v polovině. Díky ní bylo konečně zastaveno chátrání hradu a cestu k němu si začaly nacházet ročně desetitisíce návštěvníků. Pro ně připravuje správa řadu zajímavých a atraktivních akcí.

Připravila Alena Štěpánková
Foto: Kryštof Turek