Brno, 22. června 2015 - Je známou skutečností, že podzimní komunální volby zcela změnily poměr sil na brněnské radnici. Dosavadní koalici ČSSD + ODS vystřídala čtyřkoalice složená ze dvou zcela nových (ANO a Žít Brno) a dvou staronových (KDU-ČSL + Zelení) uskupení. Stoprocentně se obměnila Rada města Brna a tím pochopitelně i složení uvolněných funkcionářů. Tělovýchova a sport připadly ing. Kláře Liptákové z KDU-ČSL.

Jaká je budoucnost sportu v Brně? Je podpora, kterou Brno přispívá na zdejší sportovní kluby, dostatečná? Nejen o tom se dozvíte v následujícím rozhovoru:

• Paní Liptáková, jak jste se vlastně se dostala do politiky?

Sedmnáct let jsem pracovala jako daňová poradkyně a nikdy jsem si nemyslela, že bych se angažovala v politice. S rodinou jsme bydleli v Komíně na velmi frekventované ulici. V roce 2000 jsme spolu s dalšími založili iniciativu, jejíž snahou bylo situaci změnit. Časem jsme přišli na to, že petice, které jsme podávali, jsou na nic, a tak jsme se dohodli, že každý vstoupí do strany, která je mu z nějakých důvodů nejbližší. Já s manželem jsme vstoupili do KDU-ČSL. Ukázalo se však, že problém, o jehož změnu jsme se snažili, je neřešitelný. Nakonec jsme se rozhodli z Komína odstěhovat do Obřan. U KDU už jsme zůstali. Postupně mě zvolili předsedkyní organizace, pak zastupitelkou, předsedkyní finančního výboru, starostkou městské části a nyní 1. náměstkyní primátora.

• Pokud vím, o sport jste se ve sportovních aktivitách zásadněji neangažovala. Proč tedy právě sport?

Sportuji jen rekreačně. Nejraději mám plavání, turistiku, pohodové vodáctví, lyžování a in-line. To, že nejsem svázaná s žádným z brněnských klubů, považuji za výhodu. Jsem nestranná a sleduji prospěch Brna jako celku. Navíc je sport spojen s odborem školství a to je tradiční lidovecký resort.

• Koncepce v oblasti sportu se na magistrátu vytváří vždy na šest let. Ta poslední je na roky 2011–2016. Není to nevýhoda, že prakticky polovina vašeho volebního období bude ovlivňována materiálem, který schválilo ještě předchozí vedení radnice?

Vůbec si nemyslím, že by se po každých volbách měl měnit směr. Myslím, že dosavadní koncepce je natolik obsáhlá, že se do ní dá včlenit široká škála představ.

• V té dosud platné se hovoří o podpoře sportování mládeže do 21 let. V praxi ale podpora končí osmnácti lety. Někdy se zdá, jako by si magistrát nevěděl rady s vysokoškoláky...

Brno dotuje vysokoškolské sportovní kluby, ale možnosti města nejsou bezbřehé. Během akademického roku má Brno díky studentům o 80 000 lidí víc. Na rozdíl od ostatních obyvatel na ně nepobírá dotace, přestože musí zajistit služby pro všechny.
Nelze pominout, že vysoké školy jsou financovány natolik štědře, že mají rozpočet srovnatelný s městy. Myslím, že je na místě otočit otázku. Místo: „Co ještě udělá Brno pro vysoké školy?“ se jednou taky zeptat: „Co udělají vysoké školy pro město?“

• Od sportovních funkcionářů slýcháme, že Brno má jedny z nejdražších sportovišť v republice, pokud jde o plavecké bazény, je prý dokonce absolutně nejdražší.

Taky jsem to slyšela, ale není tomu tak. Některé město dotuje nájem sportovišť pro kluby, některé (jako Brno) přidělí klubu dotace, aby si mohl nájem uhradit. Brno je naopak ke sportovcům štědré a ze svého rozpočtu každoročně ukrojí na jejich podporu skoro čtvrt miliardy. Dotujeme tak sportovní kluby, provozujeme sportovní areály, podporujeme sportovní akce, atd.

• Podle mého názoru je značný rozdíl mezi podporou kolektivních sportů na straně jedné a individuálních sportů na straně druhé. V posledních letech se tento rozdíl dokonce neustále zvyšoval.

Pokud zjistím, že zde jsou nějaké disproporce, budu se snažit, aby se srovnaly. Chce to ovšem, aby se sešli zástupci obou skupin a dohodli se na kompromisním řešení.

Městská společnost Starez-Sport je společností akciovou, což znamená, že je jejím cílem dosahování zisku. Na druhé straně má majetek, na němž je dosahování zisku téměř nemožné. Vždyť jen vodné a stočné se za posledních 25 let zvýšilo osminásobně.
Je to skutečně tak, že provoz některých sportovních areálů není ziskový. Brno dotuje svoji městskou firmu desítkami milionů korun, aby mohla zajišťovat sportovní vyžití pro obyvatele za přijatelné ceny.

• Setkal jsem se s názorem trenéra jednoho prvoligového družstva, že město sice podporuje sport adekvátním způsobem, ale podpora brněnských firem není nijak výrazná. Může v tomto směru město něco udělat?

Nemyslím, že by to bylo dobré. Pokud se podnikatelé a firmy rozhodnou část svého zisku věnovat na nějaký veřejně prospěšný účel, můžeme být jenom rádi, že to dělají. Neměli bychom jim předepisovat, na co by to mělo být. Stejně pozitivní je, když směrují svoji podporu do kultury nebo na humanitární pomoc.

• Nemohu se zbavit pocitu, že brněnský sport prožívá období určitého úpadku. V minulosti tu byli olympijští vítězové, mistři světa. Naopak v roce 2013 stačila na zisk titulu nejlepšího brněnského sportovce bronzová medaile z mistrovství Evropy.

Nemyslím si, že by výsledky brněnských sportovců byly důsledkem špatného přístupu města. Úspěch na vrcholných světových sportovních soutěžích je výsledkem celé řady faktorů, které se musí v určitém momentu sejít. A to se vždycky nepodaří. V řadě případů na dosažené rekordy nedokázal navázat nikdo další po dlouhá léta. Také si nemyslím, že by se vzestup či úpadek brněnského sportu měl měřit počtem medailí. Vrcholový sport je jen jedním z kamínků sportování obyvatel města. I když jistě tím nejlesklejším.

• Podpora sportovních jednot a klubů je jistě dobrá věc, ale postupem času narůstá byrokracie, která je s ní spojená. Hodláte s tím něco udělat?

Je to bohužel trend doby, který se týká snad všech oblastí. Důsledek snahy zvýšit kontrolu. Ta se pokouší suplovat čestný přístup a sebereflexi jednotlivců. Když se hospodaří s veřejnými zdroji, je to zavazující. Na druhé straně, pokud někdo přijde s tím, že nějaký papír je zbytečný, a ukáže se, že má pravdu, budu se snažit o jeho odbourání.

• V poslední době narážím na stesky trenérů, že vzhledem k nákladům, které dnes sport vyžaduje, mají v družstvech pouze děti z dobře situovaných rodin, které se mnohdy nesnaží zdaleka tolik, co dříve kluci z „chudých“ rodin.

Disciplína a vztah ke sportu asi není v principu o chudobě nebo bohatství. Dnes se na veřejnosti jaksi nesluší mluvit o naprosto přirozené věci, že každý si může dovolit jen to, na co má. I naše děti měly lyže z burzy a místo do Chorvatska jsme dlouho jezdili jen k babičce. A nikdy by mě nenapadlo volat za to k zodpovědnosti někoho jiného než sebe sama. Měli bychom si asi víc vážit toho, že tíži naší finanční zodpovědnosti podle možností poněkud nadnáší město i stát.

• Co byste považovala za úspěch během čtyřletého volebního období?

Chtěla bych usnadnit přístup lidí k informacím o sportovním vyžití v Brně. Vytvoříme přehled, na jakém teritoriu jsou jaké sportovní možnosti, aby si lidé snadněji mohli vybrat, čemu by se chtěli ve svém okolí věnovat. Chci prosadit systém lesních tras pro masovou cyklistiku, tzv. singletraily. Těmi bychom měli kolem Brna doplnit síť cyklostezek a mimo pohyb poskytnout městskému člověku pobyt v přírodě na čerstvém vzdoušku.

Jiří Povolný, foto: archív