Brno, 21. března 2023 - Velký brácha, malý brácha, nejmenší ségra. Táta, máma a společné cesty v neděli odpoledne na bábovku k babičce. Zní to úplně normálně, že? Ale proč si sousedé zespoda pořád stěžují na hluk? A proč máma nikdy nevyzvedne děti ze školky včas? A jak se mohlo stát, že jim kluci spadli do záchoda? Inscenace Divadla Polárka Nedráždi bráchu bosou nohou je určena divákům od čtyř let, jejich rodičům, prarodičům a v neposlední řadě také sourozencům.

Předposlední premiéra Divadla Polárka v sezóně Všech pět pohromadě (2022/2023), je první domácí režií jejího nového uměleckého šéfa Jiřího Hajdyly. Ten je sám otcem dvou malých synů, kteří mu pro vznik inscenace byli inspirací. “My dospělí bychom často měli rádi věci pod kontrolou. Potřebujeme mít odškrtnuté všechny úkoly, dodržet plánovaný harmonogram, uklidit, uvařit, nakoupit, vyprat a třeba si dát i tu kávu… Ale někdy se nám přitom stane, že zapomínáme na to, že ty naše děti nejsou úkol v plánovači. Ony prostě jsou. A s tím my si někdy nevíme rady a říkáme, že děti zlobí. A tahle forma “zlobení” mě právě zaujala jako fenomén, kterým se v inscenaci různými způsoby zabývám,” uvádí Hajdyla.

Inscenace Nedráždi bráchu bosou nohou vznikla na základě stejnojmenné knihy Ireny Hejdové, která vyšla v roce 2021 v nakladatelství Host. Autorka sama uvádí: “Nedráždi bráchu bosou nohou jsem napsala ze své mateřské frustrace z pobytu na rodičovské "dovolené" se třemi dětmi. Kniha vyšla v době, kdy mateřská frustrace v důsledku covidu dostoupila svého vrcholu. Je to tedy terapeutická kniha.” A dramaturgyně Divadla Polárka, Alžběta Michalová dodává: “Když se nám Bráchové dostali do ruky, byli jsme nadšení. Dlouho jsme s Jirkou Hajdylou nezažili, že by ze stránek papíru sršelo tolik energie. To rozhodlo. A zároveň nás moc těší, že můžeme v dramaturgii Polárky uvítat text současné české autorky.”

Celý tvůrčí tým záměrně, jako koncept, používá princip “kreativního zlobení”. Scénografie Kataríny Bernáškové Kováčikové je tvořena z materiálu, který by v divadle těžko někdo očekával - odpadního potrubí. Hudba Matěje Tauše se v první části opakuje jako kolovrátek, aby vzápětí přinesla hudební motivy jako z dobrodružného filmu. Prostor ke “zlobení” dostávají samozřejmě také herci; Vít Malecha, Alfred Texel, Filipína Cimrová, Václav Dvořák a Kateřina Francová. Díky nim vzniká směs humoru i napětí, lehkosti i dojemnosti.

Foto: archív Divadlo Polárka