Brno, 21. listopadu 2018 – Spousta Kašpárků a pohádkových postav, ale i Spejbl s Hurvínkem – to vše je tam k vidění na výstavě „Umění loutky“. Lidé na ní spatří neuvěřitelných 350 loutek. Celé jedno století vývoje tradičního českého loutkářství dokládá sbírka loutek Marie a Pavla Jiráskových z Brna. Jejich sbírku vystaví v mimořádném rozsahu a celistvosti vůbec poprvé v domovském městě Muzeum města Brna na hradě Špilberku.

Letošní zimní výstava na hradě Špilberku představí skutečný český fenomén – loutky. Už víc než sto let jsou vnímány jako národní poklad, navíc v roce 2016 bylo loutkářství zapsáno na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Muzeum města Brna vystaví sbírku manželů Jiráskových, která zahrnuje loutky z období let 1850 až 1950.

„Díky širokému rozpětí lze na výstavě sledovat, jakými zajímavými změnami loutka za tu dobu prošla. Původně byla loutková představení určená dospělým a loutky byly podstatně větší než dnes. V průběhu 20. století se loutky zmenšily a loutková divadla se začala soustředit na dětské publikum,“ vysvětluje kurátor Robert Janás.

Loutky manželů Jiráskových už byly v minulosti k vidění v Brně a jinde v Česku, ale také na mnoha místech v Evropě a dokonce i v USA nebo v Číně. „V této podobě a rozsahu ale sbírku vystavíme poprvé,“ potvrzuje Marie Jirásková. „Je to průřez sbírkou a zároveň celým stoletím vývoje českého loutkářství: od poloviny 19. století, přes secesi a modernu až do 40. let,“ říká Pavel Jirásek o výstavě na Špilberku. Lidé na ní uvidí i loutky, které Jiráskovi dosud nikdy nevystavili. Expozice zahrnuje na 350 loutek, od Kašpárků a pohádkových bytostí až po Spejbla s Hurvínkem. Lidé je zhlédnou v západním křídle Špilberku a v gotickém sále. Součástí expozice jsou i různá divadla nebo interaktivní dílna. Výstavu čeká i doprovodný program – adventní akce pro rodiny s dětmi nebo komentovaná prohlídka s povídáním obou sběratelů.

Jiráskovi sbírají loutky už víc než 30 let. „Na počátku sbírky bylo divadlo po mých prarodičích. Chtěli jsme je restaurovat a doplnit, přitom jsme ale zjistili, jak prvorepubliková produkce loutek a loutkových divadel byla pestrá a hlavně neprobádaná. A tak jsme se loutkám začali věnovat a sbírat je,“ vypráví Pavel Jirásek. Loutky jsou celoživotní vášní obou manželů. „Přitahují nás svou magií, tajemstvím, které v sobě skrývají. Loutku vnímám jako kouzlo oživení hmoty. Člověk ji stvoří ze dřeva a pak jí vdechne animací život, který diváky fascinuje,“ dodává Jirásek.

Podle Marie Jiráskové je loutka spojením s podstatou bytí. „Je ze dřeva, což ji propojuje s přírodou, a díky manipulaci je v ní cosi božského. I loutkový ďábel může sdělovat podstatné věci, vždyť strach a zpytování svědomí nás posouvá dál. Řezbáři dříve pracovali také pro kostely, vyráběli anděly a betlémy. Ve vznešených loutkách princezen se objevují madony,“ líčí Marie Jirásková. Loutky navíc patří k adventu – v 19. století i za první republiky se loutková divadla hrávala právě o svátcích. Bylo také zvykem mít loutky pod stromečkem jako dárek.