Po stopách brněnského bigbítu XIII. - TAXI

Brno, 28. března 2014 - Brněnská rocková skupina Taxi patří mezi ty kapely, jejichž životnost nebyla příliš dlouhá, přesto ve druhé polovině osmdesátých let a krátce i na počátku devadesátých let znamenala v jihomoravské metropoli značku vysoké kvality a vzbudila zaslouženou pozornost.

Jestliže při výběru zástupců brněnské bigbítové, potažmo rockové scény hledáme známá nebo zásadní jména, zapomenout na ně nemůžeme a je namístě si jejich působnost připomenout...
Pokud sáhneme do kořenů její historie, musíme akcentovat jméno jejího zakladatele a frontmana, jímž byl už jednou v seriálu připomenutý na jiném místě kytarista Miloš Makovský.

Narodil se 25. ledna 1957 v bývalém Gottwaldově (Zlíně) a v Bystřici pod Hostýnem absolvoval střední průmyslovou školu dřevařskou. Odmalička byl manuálně velmi zručný a rád pracoval se dřevem, ale také se věnoval sportu. Až objevil kytaru, změnil se jeho celý další život. Během studií hrál ve skupině Trilobit. To už se ovšem jeho rodina přestěhovala na Vysočinu – do Velkého Meziříčí, kde pracoval v továrně Kablo a po studiích začal hrát ve skupině Renovace, s níž sklízel zaslouženou pozornost jako neustále se vyvíjející kytarový hráč s ambicemi, které překračovaly už tehdy míru možností většiny kytaristů-konkurentů. Zde ho také „objevil" zpěvák, skladatel a klávesový hráč Oldřich Veselý ze Synkop, kterého zaujal jeho přístup a mimořádná muzikantská vyspělost.

Brnensky bigbit-TAXITaxi

V r. 1981 se Makovský stěhuje do Brna, kam ho přilákal baskytarista a zpěvák Vilém Majtner, a zde také společně zakládají skupinu Electris. Makovský se brzy začal prosazovat na brněnské hudební scéně a přitahoval pozornost svou technicky náročnou hrou, s níž inklinoval k art rocku, progresívnímu rocku a fusion music.

Od ledna 1983 nastoupil jako kytarista do artrockových Oldřich Veselý a Synkopy, kde se zároveň musel naučit po svém předchůdci Emilu Kopřivovi kytarové party projektu Sluneční hodiny (1981) a dovytvářel nový projekt Křídlení (1983).

Pro skupinu byl Makovský velmi vítanou instrumentální posilou. Účinkuje i na albu Zrcadla (1985) a exportním Flying Time (1986). Jeho instrumentální podíl byl brzo doháněn i vlastními autorskými ambicemi, a protože se mu hudební vývoj v Synkopách přestal líbit, odešel z jejich řad a založil vlastní skupinu, která měla naplňovat jeho představy o progresivním rocku.

Brnensky bigbit-TAXI na MusilceTaxi na Musilce

Kapela patřila do tzv. „tuřanské rockové líhně" a vznikla při místní osvětové besedě v rámci kina. Makovský přizval ke spolupráci velmi talentovaného hráče na klávesové nástroje a občasného zpěváka Borka Nedorosta a spolehlivého bubeníka Miroslava Kerna, kteří působili ve skupině Dogma Art. Pod názvem HUZO vystoupili na I. Rockfestu 1986. Teprve potom začali používat název Taxi. Ten se odvíjel od okolnosti, že taxíky jsou ve světě něco zcela běžného, ale u nás v dané době jezdit taxíkem bylo něco výjimečného. Termín „Taxi" tedy vyjadřuje onu výjimečnost... Sólovým zpěvákem byl Jiří Hudec, ale na postu baskytaristů docházelo k poměrně častým výměnám. Zdeněk Němeček, Zdeněk Smetana (bratr básnířky a textařky Soni Smetanové) a Jiří Navrátil.

Na podzim r. 1987 dal Makovský v Synkopách výpověď, což jeho spoluhráče nemile překvapilo, a třebaže ztratil cenný profesionální statut, rozhodl se věnovat skupině Taxi maximum energie a svého instrumentálního a skladatelského potenciálu. Textařem jeho písní byl Josef Drgáč (bývalý člen Generace Q). Nakonec řady skupiny Taxi posílil i zpěvák Jiří Zonyga, který se stal mj. v r. 2007 vítězem populární televizní soutěže X-Factor.

Skupina Taxi byla známá tím, že dlouhé hodiny věnovala zkoušení a téměř hodinářskému vypilovávání svého repertoáru. Miloš Makovský byl suverénním kytarovým virtuosem, který nechal řadu skvělých kytaristů nejen v Brně, ale i v rámci tehdejší republiky za sebou. Bravurně ovládl řadu technik jako hammering, muting nebo práce s vibrační pákou a šokoval svým způsobem hry odborníky i posluchače. Přesto to skupina neměla lehké v rámci prosazování, protože tehdejší scéna byla posluchačsky orientována především na nejrůznější varianty metalu, new wave anebo alternativní trendy a prostor pro skupinu orientující se na progressive rock s prvky art rocku nebyl tak široký, jak by si kapela zasloužila.

Brnensky bigbit-TAXI-2 NedorostDunovskySmetanaMakovsky a KernNedorost, Dunovský, Smetana, Makovský a Kern

Skupiny Taxi si povšiml nestor českého bigbítu, kytarista Petr Janda z Olympiku a pozval kapelu k natáčení do Prahy do studia Propast. Výsledek této práce se objevil na projektu Rockmapa.

O Makovského umění a jeho mimořádných kytarových technikách se dozvěděl i respektovaný heavymetalový kytarista Eddie van Halen, který projevil zájem o jeho školku a desky. Ke spolupráci a dalšímu kontaktu ale bohužel nedošlo, protože za totalitního režimu nebylo možné, aby moravský kytarista spolupracoval s hudebníkem kapitalistického Západu žijícím v USA...

Ve studiu Československého rozhlasu v Brně bylo natočeno několik skladeb. V r. 1989 v televizním Studiu B se objevila skupina Taxi naživo a byla tak zviditelněna v médiích. Paralelně Makovský působil i v akustické skupině Pojazzie.

V produkci Zdeňka Kluky natočila skupina Taxi (baskytarové party zde nahrál výtečný Dalibor Dunovský) v ostravském studiu skladby pro svoje debutové album, které mělo věrně odrážet autorské a instrumentální ambice kapely. Bohužel ale k realizaci vinylového vydání nedošlo, protože majitel firmy Reset mezitím zkrachoval a Makovský nesehnal finanční částku, aby mohl odkoupit master záznamu a nabídnout vydání jinému domácímu labelu.

Kolem r. 1991 se bohužel u Makovského objevily první potíže neurologického rázu, které měly neblahý vliv na prsty jeho levé ruky, což se stalo vážnou překážkou. Třebaže bylo činěno hodně pokusů o léčbu, virtuózní kytarista nakonec na aktivní hraní rezignoval a skupina Taxi se počátkem roku 1992 rozešla.

Makovský začal spolupracovat jako hudební a zvukový režisér ve studiu Bílý medvěd Oldřicha Veselého, kde společně prodělávali náročný přechod z analogového záznamu v digitální. Nakonec se Makovský osamostatnil a založil vlastní studio Masound.

Brnensky bigbit-DunovskyKernMakovskyNedorostZonygaDunovský, Kern, Makovský, Nedorost a Zonyga

Při příležitosti získání autorských práv na vydání debutového alba skupiny Taxi však došlo k překvapivému vývoji. Makovský zvolna překonával svůj handicap a začal pomalu, ale cíleně opět hrát na kytaru a vracet se do své původní formy.

Zásluhu na vydání alba Taxi featuring Miloš Makovský (15. února 2008) má dr. Pavel Kopřiva (ujal se produkce alba) a jeho vydavatelství FT Records, na kterém polozapomenutý projekt vyšel, doplněný 8 zajímavými bonusy.

Projekt vedle klasicky zpívaných písní, například Madam Závist, Půlnoční sportovec s texty Josefa Drgáče, nebo Pimprlové divadlo a Dívám se na Tebe rád s texty Slávka Janouška přinesl řadu instrumentálních skladeb, například V oblacích, Valamil, Hádej nebo Vyznání (autorská spolupráce s kytaristou Otakarem Olšaníkem), v nichž Makovský deklaroval svoje mimořádné muzikantské umění, v němž vedle výtečných kytarových technik stále silněji prosazoval svou zajímavou skladatelskou osobnost se smyslem pro detail a kompoziční struktury, navíc v zajímavých aranžmá.

Při příležitosti vydání alba 4. června 2008 byl uspořádán jeho křest a „comebackový" koncert skupiny Taxi v Brně na Musilce, na němž se sešla sestava, která album původně nahrávala. Makovského zastoupil kytarista David Kousal. K trvalému obnovení kapely ale nedošlo, Jiří Zonyga nastartoval svou hudební kariéru v Praze... Na několika vystoupeních ho nahradil Vilém Majtner. Miloš Makovský se ale na hudební scénu vrátil. Nakladatelství FT Records mu vydalo sólové album Neopak, kde famózním způsobem dokázal nahrát zajímavé instrumentální kompozice. Později založil skupinu Naopak, ale to už je jiná historie...

Pravděpodobně by se dočkal mediálního a více i uměleckého uznání, kdyby žil a působil v Praze. On však zůstal věrný Moravě – Vysočině a Brnu, kde žije dodnes víceméně introvertním způsobem života ve světě hudby, která je jeho životní prioritou.

Byl zařazen do knihy Cliffa Douse: Kdo je kdo – kytaroví mistři, vedle domácích špičkových hráčů, ale i světové extratřídy různých hudebních oblastí a stylů.

Petr Gratias


Související články:

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit