Po stopách brněnského bigbítu VIII. - VULKÁN

Brno, 4. července 2013 - Brněnský Vulkán patří mezi ty bigbítové skupiny, které vznikly v jihomoravské metropoli ještě v první polovině šedesátých let. Z amatérského divadla DIBETRA (Divadlo bez tradic) se oddělila hudební skupina, která začala používat pro raný bigbít sugestivní název.

Její začátky jsou datovány rokem 1963 a první sestavu tvořili Oldřich Matoušek (kytara), Jiří Lešenar (kytara), Miroslav Lešenar (baskytara) a dnes neznámý bubeník, místo nějž později za bicí nástroje zasedl Jaroslav Ptáček.

Působili v ní sourozenci Petr a Hana Ulrychovi, on talentovaný skladatel, textař a zpěvák, jenž byl zakládajícím členem Vulkánu, a ona majitelka vynikajícího silného hlasu. Jejich otec, Jaroslav Ulrych, byl známý operní zpěvák, který se zprvu nemohl smířit s okolností, že se jeho děti budou věnovat bigbítu, protože jako interpret „seriózního" umění pohlížel na nový žánr s despektem a nedůvěrou.

V Československém rozhlasu v Brně v prosinci 1965 skupina Vulkán natočila Píseň skleněné báně, která se stala hitem, jenž prorazil i v Praze. Koncem léta 1966 ji manželé Černí pod názvem Skleněná báň zařadili do populárního pořadu 13 na houpačce, kde si získala zaslouženou pozornost, a třebaže Vulkán v Praze nikdo neznal, ve spojení se sourozenci Ulrychovými už byla kapela zviditelněna. Úspěšnou byla i píseň Kouzelná lampa. Ulrych se etabloval jako zpěvák s jasnou výslovností a jako autor s výrazným melodickým potenciálem.

Na přelomu let 1966 a 1967 kapela změnila sestavu. Po skončení vojenské služby přišel do řad Vulkánu Aleš Sigmund, jehož kytarové party byly inspirovány Shadows a Beatles a jenž vedle technicky precizního kytaristy Radko Täubera aspiroval na dobově nejuznávanějšího hráče v Brně. Svůj styl stavěl na zvonivých sólech a projevoval vlastní autorské ambice.
Nový Vulkán tvořil doprovodný kytarista bulharského původu Ivan Sultanov (ex-Shakers) a baskytarista Jiří „Dany" Svoboda.

Bigbit VIII-Vulkan-Marta a TenaMartha a Tena Elefteriadu

Úspěch měly i další melodické písně a Brno je často pouštělo do éteru. Za všechny jmenujme Tvé město, nebo lyrickou píseň Sen ve výtečné interpretaci Hany Ulrychové. První nahrávky byly na studiových pásech rozhlasu. Pozdější písně převzal z rozhlasu Supraphon, ale i malá neznámá brněnská firma Discant, a začaly je vydávat na singlech. V roce 1966 přivedl do Vulkánu Sultanov dvě sestry řeckého původu Marthu (1946) a Tenu (1948) Elefteriadu, které měly být původně v kapele využity jako sboristky. Brzy se však ukázalo, že jejich velmi zajímavě zabarvené hlasy, způsob interpretace a nasazení je předurčují do role suverénních sólistek, a tak se obě sestry brzy staly hlavním poznávacím znakem skupiny. Navíc z nich sálala exotika a sex-appeal a vedle podmanivé dívčí krásy byly hodně fotogenické a na vystoupeních bezprostřední, což bylo pro kapelu cennou devízou.

Nastal ovšem problém, protože ve Vulkánu působili i sourozenci Ulrychovi, a tak bylo zjevné, že dojde k personálnímu třesku. Ulrychovi a Svoboda na podzim 1967 odešli a spojili svoje další osudy se skupinou Atlantis. Rozchod proběhl bez napětí a vzájemných třenic a Sigmund a Ulrych v dalších letech spolu i nárazově autorsky dále spolupracovali. Do Vulkánu přišel bývalý druhý zvukař skupiny Shakers Kamil Tomeček, který krátký čas působil v kapele jako baskytarista po Svobodovi, ale brzy po něm převzali jeho post další hráči. Tomeček se později objevil po odchodu Pelce do zahraničního angažmá krátce i v řadách Speakers. Za ostatní bych uvedl Lubomíra Hlouška ze známé brněnské rokenrolové skupiny Rocky Eagles.

V sobotu 21. prosince 1967 v rámci I. československého beatového festivalu vystoupil Vulkán v pražské Lucerně coby reprezentant Brna. Jako host na elektrofonicky preparovaný cimbál s nimi vystoupil i Petr Oliva, člen BROLNu. Martha a Tena zde interpretovaly píseň Then He Kissed Me (Sonny And Cher) a Somebody To Love (Jefferson Airplane) a byla to jedna z mála kapel, která měla na festivalu ve svých řadách zpěvačky.

Bigbit VIII-Vulkan-SigmundAntoninCrhaKajnarVulkán – zleva Sigmund, Antonín, Crha a Kajnar

29. března 1968 se Vulkán zúčastnil přehlídky bigbítových skupin v rámci soutěžního klání Brněnské beatové ligy v Besedním domě v Králově Poli a o úspěch publika soutěžil s F.G.B. Stellars. V témže roce skupina získala profesionální statut. Vedle melodického bigbítu do jejich hudby pronikly i prvky podmanivé řecké lidové hudby s řadou lichých rytmů a instrumentální zařazení strunného nástroje bouzouki. První natočenou písní byla Tam chtěla bych být (1968). Po emigraci Sultanova do Austrálie přišel kytarista a zpěvák Jan Kukleta, ale i ten později kvůli vlastním ambicím odešel.

V roce 1969 vyšel na novém československém labelu Panton jejich první EP Rescue Me/Soul Of The Man/Saturday Nights/It's Always Ever The Same. Na Bratislavské lyře 1969 získaly Martha a Tena Elefteriadu jednu z hlavních cen, stříbrnou lyru, za slovensky zpívanou píseň To všetko bolo včera za doprovodu Orchestru Josefa Vobruby, což je expandovalo do první ligy. Přicházely lákavé nabídky z Prahy. Vystupovaly v programu Karla Černocha, ale i v Shut Up F. R. Čecha. Jiří Štaidl jim nabídl angažmá v divadle Apollo a do svého programu je přizval Karel Gott. Usmálo se na ně štěstí a byly vyslány do Švýcarska do pořadu Europarty, působily v hamburském televizním programu Hits A Go Go a vystupovaly rovněž na festivalu v polských Sopotech. I přes lákavé a lukrativní nabídky se obě sestry nenechaly oslnit blyštivým pozlátkem pražského show-businessu a nakonec se vrátily do Brna do Sigmundova společenství. Do jejich repertoáru pronikaly i vlivy soulu, Aretha Franklin a Ike And Tina Turnerovi, a později i swingu. Skupina Vulkán procházela dalšími personálními proměnami. Novým baskytaristou se stal Cyril Kajnar, varhaníkem a klavíristou Bedřich Crha. Bicí nástroje byly v rukou Karla Antonína.

Bigbit VIII-Vulkan-SigmundMarthaTomecekTenaPtacekKukletaVulkán – zleva Sigmund, Martha, Tomeček, Tena, Ptáček, dole Kukleta

I přes četné koncertování a řadu nahrávek se Vulkánu nepodařilo natočit standardní album, ostatně jako jiným brněnským bigbítovým skupinám té doby. Panton jim v roce 1969 vedle již zmíněného EP natočil tři singly Dancing In The Street/Nejvíc má, kdo se umí smát a Přání děravé loďky/Když má srdce půst. Pozoruhodná byla i osobitá verze „prvního českého blues" Život je jen náhoda (od Jaroslava Ježka a Voskovce a Wericha)/Přijď. Vedle Sigmunda, který se stal v soukromí jejím partnerem, se jako nadějná textařka začala etablovat i Martha Elefteriadu.

Pod názvem Vulkán se skupina rozpadla 5. července 1970. Její nevýhodou bylo příliš časté střídání hudebníků, takže kapela i přes jisté ambice nestačila vyprofilovat jasnou hudební tvář. Aleš Sigmund navíc zápasil se skutečností, že členskou základnu tvořili studenti, kteří přes různé výjimky a úlevy nebyli pochopitelně zcela vyvázáni ze studijních povinností. Historické nahrávky Vulkánu, ještě bez Marthy a Teny Elefteriadu, lze nalézt na výběrovém CD Hany a Petra Ulrychových Seď a tiše poslouchej (Bonton 1999). Československá televize Brno pak stačila natočit několik příjemných černobílých televizních klipů s dominujícími Marthou a Tenou a písněmi natáčenými v exteriérech Brněnské přehrady, ale i v televizním studiu. Pod hlavičkou Vulkánu ještě vznikly singly Píseň pro vás/ Bouře a River Deep, Mountain High/Poslední závěj.

Bývalý Vulkán potom pokračuje jako Skupina Aleše Sigmunda, ve které byl leader opět kapelníkem, ale také skladatelem, textařem a rovněž i producentem. V ní se objevovali mimo jiné hráči Progress Organization, talentovaný kytarista Ivo Křižan a hostovali s nimi i známí jazzmani Bromova big-bandu. Díky normalizačním poměrům, kdy se profesionální hudebníci bigbítem nemohli uživit, měl repertoár univerzálnější charakter. Z historického pohledu skupina Vulkán sice nepatřila mezi kapely ryze progresívního instrumentálního bigbítu, ale její existence výrazným způsobem obohatila brněnskou hudební scénu díky Petrovi a Haně Ulrychovým a později Marthě a Teně Elefteriadu, jež jí vtiskly osobitou interpretační tvář a učinily ji nedílnou součástí hudební historie brněnské scény.

Petr Gratias

Vyšlo v Brno Business & Style

Související články: