Po stopách brněnského bigbítu XI. - BRONZ

Brno, 29. října 2013 - Existence brněnské rockové skupiny Bronz se s odstupem času jaksi ztrácí mezi ostatními hudebními souputníky, což nebylo dáno uměleckými důvody, ale víceméně nešťastným načasováním jejich vzniku do doby, která nebyla příliš nakloněna nové rockové hudbě.

bigbit-bronz01

Skupina Bronz navíc existovala relativně krátce a v době své existence se jí nepodařilo vydat ucelené album, které by průkazně legitimizovalo jejich pozici na brněnské, potažmo československé hudební scéně.

Kytarista, zpěvák a skladatel Pavel Váně, zakládající člen Progress Organization a důležitý umělecký element v projektu Dialog s vesmírem skupiny Progres 2, se dostal do uměleckého sporu se svým dlouholetým hudebním kolegou a kamarádem bubeníkem Zdeňkem Klukou, který vyústil v odchod Váněho. Měl tehdy pocit, že má dostatek osobního charismatu a hráčského a skladatelského potenciálu, aby dokázal stát na vlastních nohou a založit svou skupinu. Podle dohody ještě v roce 1981 paralelně vedle osobních plánů dohrával reprízy veleúspěšného Dialogu s vesmírem.

Spoluhráče si Váně vybíral na hudební scéně, a tak oslovil nejprve bývalého člena Progres 2, klávesového multiinstrumentalistu Karla Horkého, který se ztotožnil s jeho představami a navíc mohl znamenat velmi cenný instrumentální potenciál pro novou kapelu. První sestavu s bubeníkem Petrem Kellerem a kytaristou Emilem Kopřivou nakonec Váně zamítl, a když zjistil, že Horký je schopen hrát vedle svých klávesových partů i basovou linku, upustil i od hledání baskytaristy. Volba bubeníka padla na Váněho dlouholetého kamaráda Richarda Laška, který byl na brněnské scéně znám jako hráč na percussion v akustických sdruženích Vondrák a Bodlák, nebo Folk Team. Lašek ale nebyl klasický rockový bubeník, a proto bylo třeba rytmické pojetí včetně baterie bicích přizpůsobit jeho schopnostem.

bigbit-bronz05Pospíšil a Váně

Bronz vystupoval nejprve s pásmem spíše kratších rockových písní s výrazným melodickým základem, později připravili i větší komponovaný tematický celek inspirovaný pohádkou Hanse Christiana Andersena Sněhová královna, pojmenovaný Zimní království. Kapela začala koncertovat už v březnu 1981, oficiální premiéra Zimního království byla 22. prosince 1981 v brněnském divadle Reduta.

Pořadatelé často svedli na jedno pódium Bronz s nově sestavenými Progres 2, což vyvolávalo u publika občas různé emotivní reakce, ale Bronz hrál i na různých festivalech společně s uznávanými pražskými kapelami. Většinu koncertů Bronz odehrál jako trio Váně–Horký–Lašek, kdy Váně hrál na dvoukrký nástroj, střídal kytaru a baskytaru a pomalu si získával nové publikum. Nešťastnou shodou okolností po hysterickém „honu na rockové čarodějnice", vyvolaném nesmyslně štvavým článkem Jiřího Krýzla v Tribuně (12/1983) Nová vlna se starým obsahem, byla na listinu nežádoucích skupin (Pražský výběr, Jasná páka, Psí vojáci...) z většinou alternativní pražské scény zapsána i skupina Bronz. Kapela na koncertech hrála skladbu Planeta Hieronyma Bosche II (Heroin), jejíž text byl zakázán zpívat na albu Progres 2, a Bronz měl za tuto živou prezentaci „zaplatit". Proti Váněmu byla podniknuta záludná kampaň. Základ problému ovšem zřejmě tkvěl především v emigraci jeho otce do USA v šedesátých letech a jeho „účast" na občanských nepokojích v srpnu 1969, kdy skončil na několik týdnů v cele bohunické vazební věznice. Aniž byl vysloven oficiální zákaz, skupina najednou neměla možnost koncertování, a zanedlouho tak řešila existenční otázky.

bigbit-bronz04Nový Bronz – Pospíšil a Váně

Váně se chtěl slušnou formou bránit. Přímým dopisem oslovil tehdejšího ministra kultury české vlády Milana Klusáka a zdvořile, ale důsledně se ptal, proč nesmí skupina Bronz vystupovat na veřejnosti. Přišla neslaná a nic nevysvětlující odpověď, že si ministr není vědom toho, že by se na skupinu Bronz vztahovaly nějaké zákazy... Potměšilost a poťouchlost tehdejších poměrů měla jiný charakter než v tuhých normalizačních sedmdesátých letech, ale ve své podstatě měla stejný dopad.

Brněnská agentura se snažila Váněmu vyjít vstříc a zprostředkovávala jeho vystoupení pod názvem „Pavel Váně se skupinou". Kromě toho došlo i k personálním změnám: za bicí nástroje zasedl Jiří Obzina a na baskytaru se představil majitel pronikavého vokálu František „Goliš" Drápal, kteří patřili k tehdejší mladší generaci nadějných rockerů. V roce 1984 po řadě peripetií a snaze zachránit, co se dalo, Pavel Váně skupinu rozpustil. Přes všechny nepřízně, které skupinu Bronz provázely, komplikovaným způsobem Pavel Váně v domácím nahrávacím studiu natočil skladby, které vyšly na souborném albu Zimní království na labelu Panton v roce 1986, tedy nějaký čas potom, co se kapela nedobrovolně rozešla.

bigbit-bronz03Váně a Drápal

Na albu se objevilo 9 skladeb z dílny Pavla Váněho. Jejich texty napsala brněnská básnířka Soňa Smetanová a člen brněnského Folk Teamu Ivan Huvar. Za stěžejní lze považovat artrockově pojednanou kompozici delšího formátu Zimní království, ale i standardnější rockové písně, jako Černobílá, Hvězda ticha nebo Hlídač svítání. Do novovlnného minimalismu sklouzla skladba Tvé oči v padesátém poschodí. Nahrávky vznikaly postupně během roku 1985. Produkci, hudební režii a zvukovou režii si obstaral Váně sám. Když album konečně spatřilo světlo světa, příliš dlouho se na pultech prodejen s hudebními nosiči neohřálo. Mělo poměrně malý náklad, který byl rychle vyprodán a k další reedici už nedošlo.

Teprve po změně politických poměrů v naší zemi se vydání ujalo FT Records dr. Pavla Kopřivy, které album vydalo v CD verzi The Best Of... Pavel Váně + Bronz (2007). K devíti skladbám byly připojeny skladby ze singlů a několik demoverzí, což rozšířilo digitální záznam na 16 písní.

Mezi nimi se objevuje například i skladba Poprvé v Praze, kterou otextoval František Ringo Čech, ale nakonec se stala známější v podání Pražského výběru jako Pražákům, těm je tu hej. Emocionální „císař českého hard rocku" zapomněl, že text původně věnoval Váněmu, a tak vznikly paralelně dvě odlišné skladby s identickým textem!

bigbit-bronz02Shora Obzina, Drápal, Horký a Váně

Vedle již jmenovaných hudebníků se pohostinsky objevili ve skladbách Pavel Pelc (baskytara), Roman Dragoun (klávesové nástroje), Leopold Dvořáček (saxofon) a Jiří Vondrák (sbory).

V letech 1984 až 1992 Pavel Váně působil mimo klasickou rockovou scénu ve folkových a folkrockových sdruženích, jako V.K.V. a Bowle. S těmi objížděl studentské kluby po celé tehdejší republice, ale dostal se i do NDR, Polska, Sovětského svazu, dokonce i do středoasijského Kazachstánu a po zrušení hranic i do Rakouska a bývalého Západního Německa. V roce 1992 byl znovu vzkříšen po řadě žádaných comebacků v Praze, Brně a Bratislavě Progres 2 a Váně se vrátil opět na rockovou platformu.

V dalších letech došlo k překvapivému paralelnímu obnovení jeho skupiny Bronz, třebaže v úplně jiné sestavě. Váně přizval do jeho řad technicky brilantního kytaristu Michala Pospíšila, staronového baskytaristu a zpěváka Františka „Goliše" Drápala a důrazného bubeníka Petra Klima. Tato rytmika také působí i v brněnské bluesrockové skupině Charlie The Bomber. Bronz se tak proměnil v kytarovou skupinu bez podílu kláves, která v dravějším provedení prezentuje původní materiál kapely z první poloviny osmdesátých let.

Skupina Bronz vystupuje spíše sporadicky kvůli různým pracovním úvazkům členů kapely, například v rámci zahajovacího koncertu v nově předaném univerzitním Kampusu v Bohunicích, nebo na Beatfestu v Semilassu. Do budoucna však existuje jistý plán, jak vybudovat nový repertoár a vystupovat pravidelněji. Třebaže existenci Bronzu provázela řada protivenství, kapela zůstala v povědomí brněnského publika jako legenda.

Petr Gratias

Vyšlo v Brno Business & Style

Související články:

Kulturní akce v Brně

<<  Červen 2022  >>
 Po  Út  St  Čt  Pá  So  Ne 
    1  3  4  5
  6  7101112
1314151719
2021222324
27282930   
Nejbližší akce

Žádné události