Hrdinou v IFE

Brněnský architektonický manuál - stezka Veveří

BAM-Veveri1Brno, 15. ledna 2013 - V říjnu roku 2011 dokončilo statutární město Brno ve spolupráci s Domem umění města Brna rozsáhlý projekt Brněnských architektonických stezek. Jeho výsledkem je Brněnský architektonický manuál – Průvodce architekturou 1918–1945. Na internetových stránkách bam.brno.cz je pro zájemce dostupná databáze brněnských meziválečných staveb s interaktivní mapou a informacemi o více než 400 objektech.

Jako ochutnávku architektonických zajímavostí meziválečného Brna vám přinášíme tento seriál. Seznámí vás s historií několika městských částí a se zajímavými objekty, které lze při procházkách Brnem navštívit.

Městské třídy Veveří a Lidická

Architektonická stezka městskou částí Veveří zahrnuje oblast mezi dvěma historickými cestami vedoucími z Brna na sever, dnešními ulicemi Veveří a Lidickou. Na postupně rostoucí obytnou zástavbu, která vznikala v okolí obou ulic již od středověku, navazovaly na Lidické ulici průmyslové objekty. Byla zde založena nejstarší brněnská textilní továrna, několik cihelen a pivovar. Za nimi, ve směru ke Královu Poli, byly umístěny vojenské areály s kasárnami, cvičištěm, vojenskými baráky a dalšími objekty. Souvislá obytná čtvrť zde vznikala od druhé poloviny 19. století. Převážně činžovní domy a veřejné budovy proměnily obě hlavní ulice i jejich okolí v reprezentativní městské třídy. Podél Lidické ulice byl zastavěn úsek mezi dnešním Moravským náměstím a parkem Lužánky. V okolí Veveří pak vznikla rozsáhlá uliční síť až po soubor domů označovaných jako Tivoli, dnešní Jiráskovu ulici, který spolu s přilehlým objektem České vysoké školy technické, dnešní VUT, představoval již okraj města.

Projekt akademické čtvrti

Právě tuto část města spolu se svahy Kraví hory hodlaly krátce po vzniku Československa využít nově založené instituce, Masarykova univerzita, Vysoká škola zemědělská a Vysoká škola zvěrolékařská k výstavbě Akademické čtvrti s novými vysokoškolskými objekty a reprezentativním Akademickým náměstím. První, avšak nerealizovaný regulační plán zástavby vypracoval v roce 1919 Jindřich Kumpošt. Reprezentativní budovy jednotlivých fakult symetricky seskupil kolem velkorysé plochy náměstí, které je situováno kolmo k ulici Veveří a uzavřeno centrální akademickou budovou. Otázka urbanistické i stylové podoby Akademické čtvrti byla pak v následujících letech znovu otevírána řadou urbanistických soutěží a ideových projektů. Vítězem architektonické soutěže z roku 1925 se stal pražský architekt Alois Dryák.

BAM-Veveri2Alois Dryák, Model Akademického náměstí, 1925

Náměstí klínového tvaru je v jeho návrhu koncipováno souběžně s ulicí Veveří a zakončeno budovou státní konzervatoře. Podélné strany jsou tvořeny monumentálními budovami jednotlivých fakult, uprostřed plochy náměstí je umístěn pomník a obelisk. Velkolepá koncepce náměstí v duchu klasicismu měla reprezentovat demokratické ideje nově vzniklého státu. U mladých levicových avantgardních architektů ovšem narazila na odpor kvůli neúměrným finančním nákladům a neúčelné reprezentativnosti. Pochybnosti o aktuálnosti výstavby triumfálního náměstí, jeho orientace i požadavku slohové jednoty všech budov kulminovaly již během stavby prvního z plánovaných objektů, Právnické fakulty.

BAM-Veveri3Jindřich Kumpošt, Studie na Akademické náměstí, 1919

Stylové pojetí fasády spojuje klasicizující monumentální tendence s purismem a je typické pro pozdní fázi architektonické tvorby Aloise Dryáka. Důraz na okázalou velkolepost je patrný v symetrickém pojetí vertikálně členěné fasády obložené travertinem a cihlami i v reprezentativních přízemních prostorách. Z plánované Akademické čtvrti dodnes stojí pouze tato stavba. Spory o výslednou podobu náměstí a nastupující hospodářská krize více realizovat nedovolily. I v dnešní době je však otázka nezastavěného území v její blízkosti a problém provizorních objektů ve svazích Kraví hory stále aktuální.

Husův sbor církve československé

Zásadním meziválečným urbanistickým zásahem se stala regulace území mezi ulicemi Lidickou a Veveří. Rozkládal se zde rozsáhlý městský hřbitov, který ještě dlouhou dobu po svém zrušení roku 1883 znemožňoval vzájemné propojení obou ulic. Přestože byl areál hřbitova roku 1909 výrazně zmenšen a přeměněn v městský park, zůstávalo jeho bezprostřední okolí nezastavěné. Na počátku 20. let byl park rozdělen a v jeho jižní části vznikla botanická zahrada, dnešní Tyršův sad. Na jeho severním okraji byla v průběhu 20. let vytyčena nová uliční síť a v následujících letech postupně zastavována.

BAM-Veveri4Jan Víšek, Husův sbor církve československé, 1926–1928

V roce 1927 zakoupila svažitý pozemek bývalého městského sadu Církev československá husitská. V Brně se první bohoslužby této náboženské obce konaly na nádvoří Nové radnice a v Besedním domě a současně se pomocí sbírky začaly shromažďovat finanční prostředky na stavbu vlastního sboru. Na základě architektonické soutěže zvítězil návrh architekta Jana Víška, jenž se vyznačuje značnou tvarovou jednoduchostí a výrazovou čistotou. Stavba využívá svažitý terén tak, že hlavní nástupní nádvoří je přístupné po schodech a vchod do sboru nad úrovní ulice je umístěn v boční fasádě.

BAM-Veveri5Jan Víšek, Husův sbor církve československé, 1926–1928

Vstupní průčelí je zcela hladké, zvýrazněné pouze kalichem nad prostým portálem, za nímž se nachází sborová síň zakončená vyvýšeným kněžištěm. Odtud jsou přístupné další místnosti zázemí a také věž přiřazená asymetricky k uliční fasádě. Z ulice se vchází do suterénního vestibulu se čtveřicí sloupů železobetonového skeletu a do navazujícího společenského sálu, který je umístěn pod chrámovou síní a kněžištěm. Součástí sálu bylo původně i jeviště s orchestřištěm a zázemí pro účinkující, ve vestibulu byla přímo naproti vchodu situována šatna, vlevo bufet a napravo od vchodu pokladna. V současné době se v těchto suterénních prostorách nachází restaurace a kulečníkový sál.

Bytová výstavba na místě továren

Vzhledem k vysokým finančním nákladům, spojeným se stavbou nových objektů v dosud nezastavěných lokalitách, bylo nutné regulovat zástavbu i v historických částech města. V okolí Lidické ulice se jako nejvhodnější varianta ukázala asanace nebo přestavba průmyslových areálů, které již ztratily svůj původní účel, a jejich parcely proto bylo možné stavebně využít. V sousedství městského parku to byl areál historické brněnské textilní továrny s přilehlou dělnickou kolonií, nazývanou po jednom z majitelů továrny Heinrichu Schmalovi Šmálka. Tvořilo ji několik desítek nízkých, původně neomítnutých cihlových domků v místech dnešní ulice Mezírka, která dodnes svým názvem připomíná tuto těsnou zástavbu. Přestože kolonie samotná zanikla až po druhé světové válce, budovy textilní továrny byly asanovány a oblast znovu zastavována už od konce 20. let. Původně uzavřený blok se otevřel novou uliční sítí s převahou nájemních domů.

BAM-Veveri6Václav Dvořák, Jaroslav Brázda, nájemní domy na Kotlářské, 1938–1940

Koncem 30. let došlo obdobným způsobem také k přestavbě komplexu budov pivovaru Moravia, který se nacházel ve spodní části dnešní Kotlářské ulice. Na významný brněnský pivovar silně dopadly důsledky hospodářské krize a jeho provoz musel být v těchto prostorech ukončen. Regulační oddělení městského stavebního úřadu na jeho místě vyprojektovalo novou uliční síť, kde následně soukromí stavitelé realizovali kompletní bloky bytových domů. Jednou z nejaktivnějších byla stavební firma Kuba a Dvořák, jejíž činnost se ve třicátých letech zaměřila hlavně na realizaci nájemních domů. Při jejich navrhování byla dodržována řada ekonomických pravidel: dům měl úzkou fasádu kvůli co nejmenší velikosti využitého pozemku a obsahoval různě velké byty. Velká poptávka byla po malých bytech, ekonomicky výhodnější ale byla stavba bytů o více pokojích. Stavební firma postavila dům za velmi krátkou dobu na vlastní náklady a teprve potom sháněla kupce. Při nabízení domů potenciálním investorům hrály velkou roli estetické kvality stavby. Bylo dbáno na reprezentativní vybavení vstupních prostor se zrcadly a opaxitovým obkladem a také kvalitní provedení detailů zárubní, oken a dveří. Takto byla v průběhu 30. let zastavěna oblast v sousedství Lužáneckého parku, dnešní ulice Staňkova, Střední a Vnitřní. Těsně před okupací a v prvních letech druhé světové války byla realizována i zástavba mezi ulicemi Kotlářskou, Dřevařskou, Bayerovou a Štefánikovou. Alespoň částečně se tak zmírnily dopady bytové krize, které provázely Brno po celé období první republiky. Urbanistickou podobu městské části Veveří pak výrazně změnila úprava jižní části Kounicovy ulice po druhé světové válce. Na místě dělnické kolonie Šmálka vyrostla dominantní budova hotelu Continental a další objekty v jeho okolí. Ostatní stavební aktivity se ve druhé polovině 20. století soustředily zejména na dostavbu volných parcel, které vznikly po připojení okolních obcí k Brnu, v tomto případě na hranicích s Žabovřesky a Královým Polem.

Petra Hlaváčková,
Šárka Svobodová,
Lucie Valdhansová

Dům umění města Brna, www.bam.brno.cz

Vyšlo v Brno Business & Style


Související články: