Miloš Bernátek: Šelepka, můj osud...

Brno, 24. ledna 2014 - Miloše Bernátka jsem poprvé viděl na začátku devadesátých let, kdy jsem hledal v Brně azyl pro pěvecký sbor Paprsek z Mladé Boleslavi a festival písniček pro děti Dětská nota.

Selepka01 250

Bylo to v době, kdy Miloš se svým pobratimem Jirkou Sedláčkem nahodili další rychlost a jejich klub v Šelepově ulici v Brně, důvěrně zvaný Šelepka, hýbal opět kormidlem brněnského společenského, kulturního i sportovního dění. Stejně tak jako tomu bylo na konci let šedesátých, kdy hned po svém vzniku začal udávat tón klubové činnosti prakticky v celé republice.
Ty zpívající kluky a holčičky zmiňuji proto, abych doložil Milošovo velké manažerské i lidské rozkročení, snahu pomoci každé dobré anebo přinejmenším zajímavé aktivitě a dodatečně mu za to děkuji, protože i tu Dětskou notu se také díky jemu podařilo zachránit pro další generace.

Šelepka měla a má neopakovatelné kouzlo, kterému podlehnou i světaznalí „borci z Práglu". Dá se to nějak vysvětlit, Miloši?

Když padla zmínka o těch „borcích z Práglu", tak si vzpomínám, že když přijel v sobotu
27. května 2000 kolem poledne před Šelepku pražský štáb České televize, aby začal připravovat první živý přenos tehdy populárního pořadu NOC S ANDĚLEM mimo Kavčí hory, ptali jeho členové udiveně: Toto je ta slavná Šelepka? Divil se i moderátor Pavel Anděl.

Selepka-prvni plakatŠelepka, první plakát

Pravda je, že ta budova na první pohled nic neříká. On si Anděl myslel, že to je ale jen krycí manévr a že se po vstupu dovnitř vejde někam, nebo se sjede výtahem do nějakého podzemního prostoru, kde to bude svítit zlatem a bůhvíco k tomu (úsměv). Když jsme ale už hluboko po půlnoci končili přímý přenos, který se mimochodem protáhl o celou půlhodinu, a Pavel si sedal k povídání mimo světla reflektorů ke členům Bolkovy jedenáctky, kteří v pořadu také vystupovali společně se členy skupiny Progress, Jindrou Eliášem, Šárkou Kašpárkovou, Jefem Kratochvilem a dalšími lidmi „kolem a ze Šelepky", už věděl. Ono totiž třeba vedle Bolka Polívky „nejde nevědět".

Myslím, že všechno je to v lidech a v jejich pozitivní energii, kterou si tady předávali a předávají. Filozofie klubu, a vlastně i moje životní, je obsažena v našem sloganu: Máš-li depku – na Šelepku!

Zpoza newyorských mrakodrapů pravidelně létá na Šelepku koncertovat Laco Deczi a žije tam také brněnský rodák a světově uznávaný spisovatel, ilustrátor a grafik Petr Sís. Už sedmkrát obdržel Cenu The New York Times a spolupracoval také například s Bobem Dylanem či Jacqueline Kennedyovou. Světové encyklopedie ale už neuvádějí, že stál v roce 1969 u zrodu Šelepky.

S Petrem Sísem jsem se seznámil během své vojenské služby v Praze. Bylo to v Klubu Olympik na Příkopech, kde se konaly vůbec první diskotéky u nás. V té době Petr už jezdil do Anglie, kde dělal rozhovory se všemi slavnými kapelami, s Led Zeppelin, Rolling Stones, s Joem Cockerem. A měl samozřejmě i jejich desky. Nějak jsme si padli do oka a hned po návratu z vojny jsem ho pozval do Brna. Tak se tady v prosinci roku 1968 uskutečnila vůbec první diskotéka na Moravě. Nebylo to ovšem ještě na Šelepce, ale v Besedním domě v Králově Poli, což byla po návratu z vojny vlastně moje první štace. To už jsem ale věděl, že tam dlouho nebudu, a samozřejmě nejen kvůli nastupující normalizaci. Hlasitá hudba, navíc západní provenience, k tomu nějaký ten alkohol, takže zákaz. A pryč.

Selepka-olympijske legendy a Jozka CernyOlympijské legendy a Jožka Černý

Seznámil jsem se tady ale s mým parťákem, bez kterého by Šelepka nebyla Šelepkou – Jirkou Sedláčkem. Já jsem vyučený typograf, takže s plakáty jsem tenkrát problém neměl, no a na jeden z těch prvních jsem napsal, že hledám spolupracovníky. A přišel Jura a přivedl s sebou i svého spolužáka Jindru Eliáše. Ten se už po pár týdnech ukázal jako talentovaný diskžokej a stejně jako třeba Luboš Rettegy a Franta Jemelka patří k těm, kteří se vepsali do historie Šelepky.

V té době Brno Prahu v této oblasti válcovalo. V Praze byly diskotéky prakticky jen v tom zmíněném Olympik klubu, ale v Brně měl každý větší klub svého vlastního diskžokeje. Před pár dny jsem se opět po čase s Petrem Sísem v Brně setkal a znovu jsme zavzpomínali...

Za těch téměř pětačtyřicet let se vepsalo do kroniky Šelepky několik stovek osobností prakticky ze všech oblastí lidského konání. Je vůbec u nás někdo, koho jsi na Šelepce chtěl, ale nepodařilo se to?

Jan Werich. Ještě když jsem byl v Praze na vojně, zjistil jsem si, kde přesně bydlí, a hledal jsem záminku, jak se k němu dostat, ale to se mi bohužel nepodařilo. Nejblíže jsem k němu měl v roce 1968, když jsem ležel ještě jako voják ve Vojenské nemocnici ve Střešovicích se zápalem mozkových blan a pan Werich ležel v pokoji vedle mě. Ale to bylo všechno.

Z jaké osobnosti jsi měl největší radost?

Z každé, která přijela na Šelepku tu radost rozdávat. Zní to jako klišé, ale je to tak. Jenom kolik jich přijelo na náš Festival pohodových filmů, kam zveme filmové osobnosti a promítáme některý z jejich filmů. Třikrát za sebou jsme třeba dávali Světáky a na besedu před filmem postupně přijely Jiřina Bohdalová, Jiřina Jirásková a pak i Iva Janžurová. Limonádový Joe – Karel Fiala – měl dokonce v parku nachystaného k projížďce živého koně, Luděk Munzar se projížděl v aerovce a Ilja Racek musel samozřejmě po besedě roztláčet Velorex jako ve filmu Vrchní, prchni!

Selepka-Hana BubnikovaJosef MasopustJiri SedlacekHana Bubníková, Josef Masopust a Jiří Sedláček

Nezapomenutelná byla také setkání se Stellou Zázvorkovou, Helenou Růžičkovou, Věrou Galatíkovou – a to si teď vlastně uvědomuji, že jmenuji ty legendy, které už na Šelepku bohužel nikdy nepřijedou. Mám-li říct ale jedno jméno, tak musím jmenovat Lubomíra Lipského. Nejenom že si podmanil nabitý sál, který mu na závěr jeho povídání připravil standing ovation. Když jsem pak za ním přišel a dával mu jeho honorář, celý ho vhodil do kasičky, do kterého jsme vybírali dobrovolné vstupné ve prospěch potřebných dětí.

Na Šelepku nejezdí ale jen vyzrálé a populární osobnosti, ale již od začátku dáváš prostor začínajícím umělcům.

I ten Petr Sís, Pavel Váně, Zdeněk Kluka – kluci z Progress Organization, Atlantis a Hana a Petr Ulrychovi, Jindra Eliáš, abych jmenoval alespoň ty z historicky prvního plakátu, byli tehdy začínajícími. Chodily k nám ale mnohé další současné hvězdy a já ani nevěděl, že na Šelepku chodí. Já jsem byl tehdy už šéf nejznámějšího klubu a oni byli pro mě neznámí študenti. Bartoška, Zedníček, Skopal, Heřmánek, Dáša Bláhová, Iva Bittová...

Tenkrát byla Šelepka v takovém laufu, že třeba na Stadioně byly koncerty tří živých kapel za osm korun a já jsem si mohl dovolit vstupné, kterému se trochu pejorativně začalo říkat „bernátkovské" – dvanáct. A bylo to jen na diskotéku! Když jsem před dvěma lety zval Jirku Bartošku a Pavla Zedníčka na náš filmový festival, kde jsme chtěli uskutečnit setkání tří prezidentů – myslím prezidentů filmových festivalů, protože i ten náš má svého prezidenta a zároveň anděla strážného (kdo by neznal roli Jirky Pechy ve filmu Dědictví) – a domlouval jsem s Barťákem a Čmaňou jejich honorář, tak mně těch mých tehdejších dvanáct korun „pěkně připomněli". A já jim zase připomněl, že jsem je stejně pak všechny pustil...

... vzpomíná Miloš Bernátek s nehranou skromností nad stohem fotografií.

A dál se rozpovídá o nekonečném množství narozeninových setkání, která v posledních letech s ním a Jirkou Sedláčkem na Šelepce zabezpečují Raid Kahwaji a Tomáš Klepl. Nebo o Miroslavu Donutilovi, kterého se mu podařilo „zlanařit" zpět do Brna na Šelepku a inspirovat ho k takovému stylu vyprávění, se kterým pak slavil a slaví úspěchy i v televizních pořadech.

Nebo o koncertech v parku před klubem, nebo o silvestrovských přímých přenosech a půlnočních ohňostrojích „o hodinu dřív", nebo o Lásce nebeské, kterou po pětatřiceti letech zazpívali právě na Šelepce Eva Pilarová a Waldemar Matuška, nebo o tom, jak se na Šelepce dobře bavil a zpíval Gustav Brom, nebo o tom, jak se na Šelepce dobře bavil a nezazpíval Karel Gott, nebo o tom, jak Miloš Zeman na Šelepce řekl, že nechce být prezidentem, nebo o...

Ale o tom třeba někdy příště.

Vladimír Koudelka
Foto: Igor Zehl

Vyšlo v Brno Business & Style

Související články:
5G

Proč je 5G budoucností smartphonů

Jsme na vrcholu nové éry bezdrátových technologií. Nová generace celulárních sítí, známá jako 5G, slibuje zásadní upgrade oproti současným 4G LTE sítím. Díky maximální rychlosti až 10 gigabitů za sekundu bude 5G výrazně rychlejší než nejrychlejší domácí širokopásmové připojení. Ale rychlost je jen jedním ze způsobů, jak 5G změní smartphony. Zde je šest výhod 5G, o kterých by měl vědět každý uživatel smartph...

Kulturní akce v Brně

<<  Prosinec 2022  >>
 Po  Út  St  Čt  Pá  So  Ne 
     1  2  3  4
  5  6  7  8  91011
12131415161718
19202122232425
262728293031 
Nejbližší akce

Žádné události