Brno, 24. října 2011 - Kostel sv. Jakuba Většího v Brně je zasvěcen apoštolu a mučedníku sv. Jakubovi Většímu. Jeho kult byl velmi rozšiřován a propagován v 10. a 11. století. Z poutních cest k ostatkům uloženým v Santiagu de Compostella vzešlo uctívání sv. Jakuba Většího jako patrona poutníků a cestovatelů, směřujících na svých cestách za živobytím, obchodem a osídlováním nových míst. Je tedy přímo symbolické, že brněnský kostel sv. Jakuba získal novými objevy místa, která budou pro svou mimořádnou historickou i společenskou hodnotu přitažlivá jak pro obyvatele města Brna, tak i pro návštěvníky z celého světa.

Dlouho očekávané práce na zpřístupnění jednoho z nejzajímavějších nálezů brněnského podzemí byly zahájeny. A tak jak jsme předpokládali, další zajímavosti a nová zjištění na sebe nenechaly dlouho čekat. Jako první ve sledu všech odborných činností přišli na řadu průzkumy archeologů a antropologů. Cenná kosterní výplň je v současné době velmi podrobně zkoumána a dokumentována. Současně s průzkumem bylo započato s čištěním, tříděním a přemísťováním kostí do přechodného depozitáře, jenž byl zřízen v nedokončeném protileteckém krytu pod Kraví horou. A právě ve spodních vrstvách kosterního zásypu byl učiněn velmi závažný objev. V části mezi první a druhou komorou kostnice byly objeveny ranně barokní rakve s malovanými ornamenty. Do této chvíle není ještě přesně znám jejich počet a stav. Průzkum stále ještě probíhá. Lze však již nyní konstatovat, že tento nález má mimořádnou historickou hodnotu. Předpokládáme, že tyto pohřby, které se nachází pod mohutnými vrstvami kostí patří s největší pravděpodobností významným brněnským měšťanům – příznivcům kostela, nebo církevním hodnostářům s kostelem sv. Jakuba úzce spjatým. V nejbližších dnech se o nálezech pohřbů a i o jejich předpokládané výbavě dozvíme více.

Krypta se třemi komorami pod podlahou západní části kostela, která sloužila jako kostnice, byla pravděpodobně zřízena v 17. století. Její zaplňování postupovalo zpočátku pozvolna. Teprve s novým předlážděním interiéru kostela v polovině 18. století bylo do krypty uloženo velké množství ostatků ze zrušených kostelních hrobek tak, že tvořily dvě velké pravidelné hranice. To, že před tím než v ní byly umístěny kosti probíhaly zde i pohřební obřady se skutečně nevědělo. Vstupní schodiště pak bylo uzavřeno kamennou deskou s latinským nápisem a chronogramem 1746. Trvalý nedostatek prostor k ukládání kostí vedl zřejmě olomouckého biskupa v roce 1741 k povolení výstavby další kostnice. Měla být umístěna po straně kostela pod hřbitovem s podmínkou, že na její stavbu bude z kostelních peněz vynaloženo nejvýše 250 zlatých. Stavbu provedl známý brněnský stavební podnikatel a zednický mistr František Klíčník za 200 zlatých. Tím dodržel předepsanou hranici výše nákladů, dílo však neprovedl tak, jak bylo v plánu zakresleno. Komora byla dokončena bez vyzdění západního čela a bez podlahy, která chyběla i v propojovací chodbě. Za zmínku však stojí i to, že již v roce 1738 věnoval stavitel Klíčník 500 zlatých na renovaci interiéru kostela.

Nová chodba pod bývalým hřbitovem byla právě tím místem, kde jsme na objekty kostnice při průzkumu narazili. Přestože nebyla dokončena, po stavební stránce byla provedena opravdu mistrně. Ani po dvou stech padesáti letech nebyly stěny, klenby a cihelné vyzdívky vážně poškozeny. Také vnější izolace celého komplexu půlmetrovou vrstvou jílu plnila svou funkci dokonale. Problémem se však stala všudypřítomná vlhkost vzlínající hliněnou podlahou, která rozkládala kosterní ostatky. Po konzultaci s odborníky bylo rozhodnuto řešit nastalou situaci zpřístupněním těchto pozoruhodných prostor veřejnosti. Část kostnice, která byla situována pod Jakubským náměstím, byla staticky zajištěna, odvětrána a vybavena novou podlahou z historických cihel. Po dalších technických úpravách začalo ukládání vyjmutých ostatků zpět na původní místo a podle vzoru našich předků také velmi pečlivě a systematicky. V kostniční komoře byly z lebek a holenních kostí vystavěny protilehlé stěny se střední chodbičkou zajišťující dokonalé odvětrání vlhkosti. Tím byla dokončena první část úprav.

Stejným způsobem budou realizovány zbývajících částí kostnice. Pod dohledem památkářů a archeologů bylo navrženo a schváleno řešení zajišťující statiku celého komplexu, vstupu do kostnice a podoby připravované expozice. Záměr zpřístupnění kostnice pro veřejnost podpořila také duchovní správa farnosti u sv. Jakuba i představitelé magistrátu.

Jedním z důvodů, které vedly k úpravě původní podoby svatojakubské kostnice, bylo statické zajištění stavu konstrukcí nacházejících se necelé dva metry pod frekventovanou vozovkou. Dříve nebo později by totiž rozpad nevětraných ostatků zapříčinil uvolnění chodeb a nahromaděná vlhkost by cihelné klenutí postupně rozložila. Nastalo by zborcení kleneb a destrukce nadloží Jakubského náměstí. Navrženým řešením se tyto prognózy nenaplní a ostatky našich předků mohou být dál k dispozici historikům a antropologům. Dalším důvodem bylo hledisko hygienické. Před naším zásahem byly všechny původní odvětrávací průduchy ucpány nebo zazděny. Vlhkost způsobující hnilobu kostí současně podpořila vznik plísní, kterými byly vrchní vrstvy ostatků zasaženy nejvíce. Zvláště v prostoru pod kostelem docházelo ke kontaminaci prostředí vyznačující se typickým pachem rozkladu tělesných pozůstatků. Prvořadým aspektem, kterým jsme se po celou dobu výzkumu a návrhu prezentace řídili, bylo především hledisko etické. Po mnoha konzultacích s antropology, historiky, archeology i zástupci svatojakubské farnosti bylo navrženo řešení přistupující k pietě tohoto místa a k památce zemřelých nejvhodněji. Proto bylo dohodnuto uložit všechny ostatky, zbavené nánosů hlíny a nečistot, zpět na původní místa posledního odpočinku v důstojné, kultivované podobě. Ve střední části krypty bude vytvořeno meditativní a kontemplativní prostředí s duchovními atributy navozujícími atmosféru kaple, prostor bude doplněn sochou Piety jako symbol utrpení, naděje a lásky. Záměrem je vytvořit prostředí odpovídající svému duchovnímu rozměru, historické závažnosti, společenské a lidské důstojnosti.

Svatojakubské krypty Možnost zpřístupnit kostnici veřejnosti podnítila nejen další činnost k hledání historických souvislostí, ale i k získání technických a stavebních informací, nutných k její realizaci. Další práce proto pokračovaly průzkumem neznámých podzemních prostor přímo pod podlahou kostela. Po dohodě s brněnským děkanem a farářem u sv. Jakuba Václavem Sloukem byly 26. května 2003 za účasti historiků, památkářů i zástupců médií postupně otevírány všechny doposud známé kostelní hrobky. Poslední možnost nahlédnout do nitra svatojakubských krypt se naskytla v roce 1938–1939 při opravě pozdně barokní dlažby. Při této příležitosti byly některé hrobky otevřeny a fotografovány, avšak bez další dokumentace.

První kamenná deska byla uvolněna v hrobce v jihovýchodní části kněžiště. Odkrytý prostor však byl až po okraj zaplněn lidskými ostatky promísenými s hlínou, a sloužil tedy jako kostnice. Velikost krypty byla pouze odhadnuta a po zdokumentování byla opět uzavřena. Hrobka v severovýchodní části chóru byla prázdná. Zajímavý nález se podařilo zaznamenat v hrobce na jižní straně střední části kostela. Po zvednutí krycí desky jsme spatřili množství nádherných kamenných náhrobků. Jejich plastická výzdoba je velmi zajímavá a jejich historická hodnota je nesporná. Podle viditelného textu na kamenech je zřejmé, že se jedná například o náhrobníky brněnského měšťana Kryštofa Langhausera († 1535), primátora Georga Stromanse z Althoffu († 1660), lékárníka od Červeného raka Heinricha Nasse († 1698) a mnoha dalších.

Na počátku 18. století bylo mnoho starých náhrobků ze svatojakubského hřbitova vykopáno a prodáno či jinak využito. Tehdy se městská rada obrátila na faru a správu kostela dekretem, kterým zakázala odstraňovat náhrobky z kostela i mimo něj bez jejího souhlasu. Také si vymínila právo rozhodovat o zřizování nových hrobek a oltářů. Až do poloviny 18. století byla podlaha kostela pokryta kamennými náhrobky s reliéfní výzdobou. V letech 1750–1760 byly všechny náhrobky vyzdviženy a osazeny v obvodových zdech. Podlaha byla nově vydlážděna čtvercovými kameny bílé a černé barvy. Prodávání náhrobků pak pokračovalo i při rušení hřbitova a demolici hřbitovní zdi. Kameny s již nečitelnými nápisy byly použity k vyrovnávání okolních ploch. Při regotizaci kostela a úpravě jeho interiéru v sedmdesátých letech 19. století bylo opět mnoho kamenů z kostelních zdí sejmuto. Poslední rozsáhlá oprava proběhla v letech 1937–1939, kdy opět došlo k úpravě podlahy a kamenných prvků vně i uvnitř kostela. Drobné změny interiéru byly provedeny také v šedesátých letech minulého století. Tehdy měly být některé náhrobky z kostela odvezeny, ale na zásah Mons. Josefa Hladíka, pozdějšího faráře, byla většina sejmutých náhrobků umístěna do již zmíněné kostelní krypty. S objevem svatojakubské kostnice bude zřejmě spojen i další osud těchto výtečných kamenických prací. Podle návrhu architektů budou náhrobníky z krypty vyjmuty, zrestaurovány a umístěny v mnohem důstojnější podobě v připravované expozici.

Aleš Svoboda