 
            Brno, 1. září 2011 - Od nejstarších dob lidstva byla smrt pokládána za tajemný a bolestný jev, uzavírající všechny reálné projevy pozemského života. Bylo třeba se s ní smířit, obstarat pozůstalost zemřelého a zajistit řádné rozloučení pohřbením jeho ostatků. Podoba tohoto pietního aktu se v průběhu lidské existence vyvíjela a měnila. K radikální změně pohřebního rituálu u nás došlo mezi 5. až 9. stoletím, kdy spalování ostatků bylo nahrazeno pohřbíváním do země. Dalším zásahem do starých zvyklostí bylo přesunutí pohřebišť z volné přírody do sídlišť a zřizování stálých hřbitovů u farních kostelů. Uprostřed hřbitova byl obvykle umístěn kříž s vyobrazením spasitele a obvod pohřebiště vymezovala zeď symbolicky oddělující svět zemřelých od světa živých. Hřbitovní brána pak představovala vstupní prostor, kde se oba světy setkávaly.

 
             
             
             
             
             
             
             
            





.jpg)










