Hrady.cz

Templářský poklad na hradě Veveří

03-veveri-01Brno, 4. října 2011 - Příběh o ukrytém templářském pokladu je skoro stejně rozšířený jako legenda o svatém grálu. Oba tyto příběhy mají po staletí své vášnivé obhájce i zaryté odpůrce. Ti, kdo věří na poklad Řádu templářů, jej nepřestávají hledat na různých místech Evropy. Mezi těmi, o nichž se hovoří jako o možných úkrytech, se čas od času objevuje i impozantní a tajemný hrad Veveří, majestátně se tyčící nad novodobou Brněnskou přehradou. Existuje nějaká možnost, že by právě v jeho zdech mohl být ukrytý jeden z největších pokladů evropské historie? Nebo jde jen o krásnou pohádku a hradním pokladem je ve skutečnosti úplně něco jiného? Posuďte sami.

Celým 12. a 13. stoletím se v dějinách Evropy táhne jako červená nit snaha katolické církve jednou provždy osvobodit pro křesťanstvo Boží hrob ve Svaté zemi ze stále více se rozpínajících rukou Saracénů. Několika křížových výprav k osvobození Jeruzaléma se zúčastňují rytíři, baroni, ozbrojenci, mniši, kazatelé i prostí věřící ze všech koutů Evropy. Mezi nimi hrají nejdůležitější roli Boží vojáci z mnišských bojových řádů, založených na počátku 12. století právě k ochraně Palestiny.

Bojovníci z křížových výprav

03-veveri-02Tři z těchto řádů dosáhly v této hierarchii nejvyššího postavení. Byl to Řád německých rytířů, Johanité, kteří si po ztrátě Svaté země zvolili za své hlavní sídlo ostrov Maltu a byli podle toho zváni Maltézskými rytíři, a především rytíři Templu, jednoduše templáři. Tento vojensky nejorganizovanější, nejmocnější a nejbohatší řád si zvolil svůj název podle chrámu Šalamounova v Jeruzalémě, který tam byl znám právě pod označením Templ. Mezi bojovníky Templářského řádu bylo nejvíce šlechticů z Francie. Ti do přísně organizovaného vojenského společenství přinesli často celé své majetky. Ale ještě mnohem větší bohatství získali templáři za několik desetiletí trvajících těžkých válek na dnešním Blízkém východě. O odvaze templářů, o jejich pevné víře a oddanosti církvi a o jejich neobyčejné soudržnosti se již v raném středověku vyprávěly legendy. Tyto pověsti však také vyvolávaly závist, zlobu a nedůvěru. Po straně se mluvilo o zpupných zbohatlících, jejich rouhačství a dokonce i o jejich pohlavních zvrácenostech. Ani skvělému vojenskému umění templářů a jejich odvaze se nepodařilo odolat tlaku mnohem početnějších a lépe zásobovaných Saracénů a natrvalo udržet Jeruzalém a Svatou zemi pro vyznavače křesťanství. Evropané byli zatlačeni na středomořské ostrovy a sídlo templářského řádu bylo přeneseno tam, odkud pocházelo nejvíce jeho členů a kde měl řád také nejvíce majetku – do Francie. Na sklonku 13. století zakoupil řád v Paříži pro své potřeby a jako sídlo pro svého velmistra palác s tak příznačným názvem – palác Temple.

Král potřebuje peníze

Francii v té době, od roku 1285, vládl velmi schopný panovník, Filip IV. Sličný (Philippe le Bel). Král, který usedl na trůn ve věku dvaceti let, byl vůbec prvním panovníkem moderního střihu. Usiloval v prvé řadě o potlačení často sebestředných a pro stát destruktivních snah vysoké francouzské šlechty, která ve vztahu ke králi mnohdy cítila jen velmi symbolické vazalské vztahy. Filip Sličný si naopak představoval Francii jednotně organizovanou, s centrální vládou, jednotnými zákony, silným vojskem a pevným finančním základem. A také Francii, v níž bude mít své sídlo hlava katolické církve – papež. Realizace těchto plánů si ale žádala velké množství peněz. Jen získání souhlasu se stěhováním papeže z Říma do Avignonu Francii málem finančně zruinovalo. Král potřeboval pro své záměry neodkladně velké finanční sumy. Jeho prvními oběťmi se tedy stali Židé, které doslova ožebračil a zbavil je veškerých práv. Po nich přišli na řadu bohatí cizí bankéři, ve Francii tehdy souhrnně nazývaní Lombarďané. Ale ani jejich majetky králi pro jeho potřeby nestačily. Začal tedy hledat další bohatý zdroj peněz a majetku a našel jej v templářském řádu.

Konec templářského řádu

Prakticky během jediné noci bylo při zátahu, kterému velel sám králův kancléř, dnes bychom řekli ministerský předseda, Guillaume de Nogaret, 13. října 1307 zatčeno více než 140 nejvýznamnějších představitelů řádu, včetně velmistra Jacquese de Molay. Bleskurychle byl zabaven především majetek řádu. Procesy s templáři se táhly celých sedm let a velká většina obžalovaných z kacířství skončila podle tehdejšího práva na hranici. Tento osud potkal 19. března 1314 i velmistra řádu Jacquese de Molay. Právě při jeho upálení došlo k zajímavé události: velmistr z hranice hořících plamenů krále Filipa i kancléře Nogareta proklel a vyzval je do roka k setkání u Božího soudu. Filip IV. i kancléř Nogaret skutečně v průběhu jednoho roku od popravy velmistra zemřeli.

Legendy věčně živé

03-veveri-03Tato událost samozřejmě přispěla ke vzniku mnoha legend. Přetřásalo se zvláště to, že královské zisky ze zničení templářského řádu nebyly tak veliké, jak se čekalo. Odtud už byl jen krůček ke vzniku pověstí o tom, že templáři stihli svůj obrovský poklad ukrýt těsně předtím, než si pro ně přišli královi biřici. Mezi prostými lidmi, ale i mezi kněžími a šlechtou se začalo proslýchat, jak v osudné noci kolony oplachtěných vozů v doprovodu zakuklených ozbrojenců projížděly Francií. Byly viděny v západní Bretani, v jižní Provence a Languedoku, na hornatém východě Savojska i na severu v okolí flanderských měst. Legenda se rozšířila po celé Evropě a hledači pokladů již sedm století věří, že obrovský tajemný poklad templářů někde existuje. Jedním z míst, o nichž se v souvislosti s ukrytým templářským pokladem občas potichu mluví, je také hrad Veveří nedaleko Brna. Impozantní hrad byl vystavěn na přelomu 12. a 13. století na skalním ostrohu na místě, kde se do řeky Svratky vlévá potok Veverka, a odtud dostal také svůj název. Usazený tehdy uprostřed rozsáhlých lesů sloužil jako lovecký hrad moravských markrabat. Nejstarší písemný záznam se o existenci hradu Veveří zmiňuje již v roce 1213. Velkého rozkvětu pak hrad Veveří dosáhl za panování moravského markraběte Jana Jindřicha, mladšího bratra římského císaře a českého krále Karla IV., v polovině 14. století.

Může být poklad ukryt na hradě Veveří?

Pokud bychom chtěli uvažovat o možnosti, že byl templářský poklad ukryt na hradě Veveří, podle dat by to teoreticky možné bylo. K zatýkání templářů a zabavování jejich majetků došlo ve Francii v roce 1307 a to již byl hrad Veveří mocným a uznávaným hradem. Také jeho poloha v Českém království, jehož koruna v této době ještě úplně nepatřila Lucemburkům, by mohla být příhodnou volbou. Tím ale výčet důvodů pro tuto možnost poměrně rychle končí. Pokud je vůbec možné, že templáři stihli před svým zatýkáním připravit nějaký poklad k ukrytí, sotva by s ním dokázali projet polovinu Evropy, aniž by vzbudili jakékoliv podezření. A je také málo pravděpodobné, že by Lucemburkové, kteří v této době vztahovali ruku po české koruně a byli velmi úzce a hojně propojeni s francouzským královským dvorem Kapetovců, netušili, že právě na jejich zájmovém území má být ukryt poklad řádu, který se stal nepřítelem francouzského krále. Legenda o bájném pokladu templářů, ukrytém na hradě Veveří, tak zůstává v říši pověstí. Přesto je svou tajemností a romantikou lákadlem pro spoustu nevěřících Tomášů. Těm všem je v letošním létě určena výstava Tajemství templářské legendy hradu Veveří, která potrvá až do 30. října letošního roku. Na této výstavě se návštěvníci dozvědí mnoho podrobností o templářské legendě, ale její největší ozdobou, doslova pokladem, je kopie obrazu Madony z Veveří, která vznikla právě někdy kolem roku 1350 a je klenotem českého gotického výtvarného umění, jehož originál je jedním z největších skvostů Národní galerie v Praze.

Brno se významně podílí na opravách Veveří

03-veveri-04„Málokteré město se může pochlubit tím, že má vlastně dva hrady. K Brnu totiž neodmyslitelně patří jak Špilberk, tak Veveří.“ Těmito slovy se přihlásil k podílu města Brna na opravách hradu Veveří brněnský primátor Roman Onderka. Ačkoli Brno není vlastníkem hradu, který spravuje Národní památkový ústav, přispělo k jeho rekonstrukci nyní už 28 milióny korun. Zatím poslední milión byl určen k dokončení opravy hradního sálu v takzvaném Anglickém traktu hradu. „Za peníze, které darovalo město, položíme novou podlahu a nepůvodní okna nahradíme replikami původních,“ řekl kastelán Veveří Petr Fedor. Část peněz vystačí i na obnovu zazděného vchodu z kdysi vyhlídkové terasy. Obnovený sál bude využíván jako výstavní a koncertní, takže i v případě nepříznivého počasí nebude nutné rušit připravené kulturní akce. Kapacita renovovaného sálu je 270 míst. Spolupráce města Brna s Národním památkovým ústavem se datuje do roku 2004 a díky ní byla již renovována přístupová cesta k hradu, opraven most k hradu s novým zábradlím a sochami světců, nebo obnovena takzvaná Prachová věž. „Dary města tvoří od té doby téměř čtyřicet procent všech peněz, investovaných do oprav hradu za posledních deset let,“ dodal kastelán Fedor.

Aleš Štěpánek,
foto: archiv hradu Veveří

Vyšlo v Brno Business & Style

Související články:

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit