Brno, 15. ledna 2014 - V současné době působí tento multižánrový umělec s nezaměnitelnou vizáží jako pedagog na Divadelní fakultě AMU, kde vede Kabinet scénické hudby, a současně přednáší i na fakultě filmové.

Jako pedagog působil i na brněnské FAVU. Současně dělí čas mezi psaní, malířskou tvorbu a hudbu. Skládá orchestrální i vokální skladby, vytváří varhanní variace a skládá hudbu k divadelním inscenacím. A nyní jsou jeho díla k vidění i v Brně.

Výstava v nových prostorách jižního křídla a barokní kaple hradu Špilberk je svým rozsahem výjimečná. Představuje malířskou tvorbu profesora Vladimíra Franze, který je řazen nejen mezi přední české malíře, ale i hudební skladatele a od počátku devadesátých let se stává vůdčí osobností nově se utvářející podoby českého postmoderního dramatu.

I. Saudková, Infantka, 2006

Základním tématem výtvarného díla Vladimíra Franze, které na výstavě představuje tvorba období 90. let, je dvojakost pocitů a představ ve vztahu člověka k přírodě, pomíjivost lidských zásahů do krajiny a postupné mizení stop v nemilosrdně obrodivém kontextu elementární přírodní energie. Vzniká tak cyklus Znamení zóny, který zaznamenává poslední stopy po lidech, kteří museli opustit svoje domovy, po vojenském pásmu i současnou agresivitu přírody (Kotel a hvězdy, Tři studny). Na začátku tohoto tisíciletí se Vladimír Franz pravidelně zúčastňoval mezinárodního sympozia malby Velký formát, který probíhal ve Valticích a jehož byl i kurátorem. Tady se naskytla možnost vytvořit monumentální plátna, triptych „oltářních" obrazů, které v sobě obsahují prvky ironie, komiksu, ale i upřímně procítěné atmosféry zázraku. Velký formát využil také v cyklu Třeboň-třeboň! a ani zde se nevzdává principu vztahu k realitě.

V posledních letech se Vladimír Franz zabývá reflexí mnohých modelů dnešního sociálního chování a jejich usvědčování ze směšnosti a pokrytectví. Tento postup vyústil v sociálně kritický cyklus Jasná zpráva. Nementoruje, ale po období nejednoznačných lyricko-expresivních anekdot (Hornická hospoda-Ostrava, Ježíšek v lednovém lese, Jen s maminkou) opět v poslední době hledá novou cestu ke způsobu vyjádření reflexe z vlastního nedávného prožitku (triptych Totalita).

I. Saudková, Autoportrét, 1998

Fotografka Ida Saudková zůstala věrná klasické černobílé fotografii. Motivem její tvorby je člověk a jeho život, osobnost známá či populární, člověk ocitnuvší se na výsluní nebo okraji společnosti. Na první pohled zaujmou autorku svojí vizáží, jsou odlišní a výjimeční. A nejedná se pouze o přátele, ale i o úplně cizí osoby. Svůj vyhlédnutý model, který v ní vyvolá určitou představu o možném námětu, stylizuje současně s prostředím do určitého výrazu a pózy. Sama své cykly hodnotí jako poctu všem lidem, kteří nejsou neseni „středním proudem", ale kteří v sobě našli odvahu odlišit se, žít na hraně. Z fotografií plných emocí, svůdnosti i provokace vytváří cykly sourozeneckých dvojic (Bratři a sestry), portrétů tanečníků z travesti show (ReMix), portréty osobností ve stylu hollywoodských filmových hvězd 40. let (Café Louvre) či portréty líbajících se dvojic (Žhavé polibky). Cykly ale nejsou definitivně uzavřenou kolekcí. Se stejnými zajímavými osobnostmi komponuje stávající i nové náměty a vrací se i ke starým negativům. V posledních letech některé fotografie koloruje a vytváří barevné koláže.

Pro současnou výstavu byla vybrána tvorba z posledních patnácti let. Záměrně byla koncipována jako pocta mezilidským vztahům a přátelství – na fotografiích jsou lidé, kteří jsou autorce blízcí a které má ráda. Výstava je otevřena v jižním křídle a barokní kapli hradu Špilberk do 26. ledna 2014.

www.spilberk.cz