Brno, 7. července 2014 – Začátkem května odjela jako první soubor z České republiky do Sultanátu Omán Janáčkova opera Národního divadla Brno. V Royal Opera House Muscat uvedla 8. a 10. května inscenaci Antonína Dvořáka Rusalka. „Před rokem mě oslovila ředitelka Královské opery v Muscatu s nabídkou, abychom v roce 2014, který je celosvětově vyhlášený Rokem české hudby, přivezli k nim českou operu. Shodli se na nejslavnější a nejhranější české opeře ve světě, na Rusalce," uvedla profesorka Eva Blahová, šéfová uměleckého souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno.

„Rusalka patří k velmi frekventovaným titulům všech významných světových operních domů. Často je uváděna i ve velmi kontroverzních režiích. Naše inscenace také nepatří ke klasickému tradičnímu pojetí, ale plně respektuje hudbu a ideu Antonína Dvořáka," dodala Blahová.

Režii brněnského představení vytvořil Vladimír Morávek. Klasické opeře vtiskl osobitou režijní koncepci a výtvarnou stylizaci. Sultanát Omán je muslimskou zemí, a proto se museli realizátoři přizpůsobit, velice mírně, tamějším zvykům. Kostýmy musely zakrývat ramena a nohy po kolena, také Rusalka v árii Líbej mě, líbej nemohla Prince políbit. „Tenhle přístup je mi blízký," uvedl režisér Vladimír Morávek před odjezdem. „Sám jsem byl proti, aby se v této scéně oba protagonisté políbili. Neprošlo mi to v divadle, v Ománu to zase jinak nešlo," dodal Morávek.

Do Reduty na Loupežníky

Předposlední letošní premiérou Divadla Reduta je provokativní interpretace klasického německého textu, Schillerova dramatu Loupežníci. Současnou gangsterku tarantinovského střihu režíruje člověk nadmíru povolaný, tvůrce s česko-německými kořeny, Thomas Zielinski. Dva bratři Karl a Franz. Ani jeden z nich není nevinný. První žije divokým až zhýralým studentským životem v Lipsku, druhý se potácí v bratrově stínu a pomalu se z něj stává lidská zrůda. Když Franz začne proti svému bratrovi intrikovat, otec jeho lžím uvěří a Karla vydědí; tento nečekaný krok ho vykolejí z dráhy mladého perspektivního muže a nasměruje na dráhu lupiče. Motivován ideály mládí a spravedlnosti, založí se svými kumpány gang a uchýlí se do ilegality, aby násilím bojoval s nespravedlností světa.

Základním tématem Schillerovy hry je rebelie, kterou si každá mladá generace pro sebe definuje znovu a originálně. I dnes je možnost zkoumat její sebereflexi a seberealizaci, ale také její sklon k sebelásce a izolaci jednotlivce. Co jsem ochoten udělat pro ideály? Je násilí legitimní prostředek k dosažení vyšších cílů? Jsou pravda a svoboda důležitější než mladý lidský život? Rozehrává se napínavá hra o moc, lásku a spravedlnost, plná násilí, patosu a tvrdé rockové hudby...

Premiéra Loupežníků se uskuteční 5. června v 19.00 hod. v Divadle Reduta, v hlavních rolích můžete vidět Petra Halberstadta a čerstvého držitele Ceny Thálie Martina Siničáka.

K antice v Mahenově divadle současně

Ženy vládnou mužům. Nebo světu? Toť otázka! Říká se, že antičtí myslitelé a umělci již vlastně všechno o člověku i společnosti vyslovili, že od té doby jejich následovníci jen variují myšlenky a témata, která oni nastolili. Možná že ještě něco doplnil Shakespeare a snad i Kafka, ale základ všeho je antický...

Nechejme nyní stranou Bibli a soustřeďme se na Aristofana, velkého to komediografa, o němž se dá věrohodně říci, že nic lidského mu nebylo cizí. Proto přišel na úžasný nápad – učinit z milostné touhy mírotvorný prostředek, či, převedeno do současné mluvy: Chtíčem za mír! Chytrá a krásná Athéňanka Lysistrata se smluví s ženami dalších řeckých měst, zvláště pak se Sparťankou Lampito, že dokud nezavládne mezi chlapy mír, bude pro ně veškerá ženská náklonnost, zvláště ona erotická, zcela nedostupná. Odříkání onoho potěšení je velmi mučivé, a nejen pro muže, i pro ženy znamená dodržet úmluvu nadlidské úsilí. Nakonec ale dobrá věc zvítězí a lze předpokládat, že zanedlouho po uzavření míru dojde v Athénách i ve Spartě k populační explozi. Narodí se tak i hodně kluků, aby se posléze mohly vést i války příští.

Premiéra Aristofanovy Lysistraty se koná 20. června jako poslední premiéra Národního divadla Brno v sezóně 2013/2014. Režie se ujal Martin Čičvák.

foto: Balet Game Over, Petr Slavík