Loutkové divadlo Radost zahájilo profesionální činnost 25. října 1949, tomuto datu předcházely dva roky poloprofesionálního působení. V počátcích pracovalo divadlo převážně s marionetami, ale zanedlouho se v inscenacích objevují především loutky spodové. Již na přelomu padesátých let je Loutkové divadlo Radost divadlem vyznačujícím se tvůrčí režií i dramaturgií a hereckým souborem, který je obdařen nejen múzičností, ale i schopností precizní práce s loutkou.
S loutkovým divadlem a jménem Pavla Vašíčka je spjat i experiment českého loutkářství sedmdesátých let – uvádění inscenací pro mládež a dospělé publikum. V této době hraje divadlo pro mimořádně široký okruh návštěvníků, počínaje dětmi z mateřských škol přes žáky škol základních a mládež až k dospělým příznivcům loutkového divadla.
Od 90. let 20. století jsou inscenace pro dospělé organickou součástí repertoáru divadla. Pestrá je i tematická skladba repertoáru, dramaturgie je orientována na klasické pohádky a adaptace klíčových děl české a světové literatury.
V průběhu padesáti let činnosti divadlo nastudovalo dvě stě inscenací. Činnost divadla byla oceněna řadou domácích i zahraničních vyznamenání a úspěšně reprezentovalo české loutkářství na zahraničních festivalech i pohostinských vystoupeních v zemích Evropy, Asie i Jižní Ameriky. Na konci 90. let 20. století byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce divadla.

www.encyklopedie.brna.cz

Dne 27. 10. 1901 byl založen První spolek esperantistů v Brně (Unua societo de aŭstraj esperantistoj en Brno). Sídlem spolku byl Dělnický dům v Jůzově ulici č. 8 (později Dělnická, Marxova, nyní Spolková) a prvním předsedou se stal známý novinář a volnomyšlenkář Karel Pelant (1874–1925), který v následujícím roce založil také Klub esperantistů v Praze, kam se přestěhoval. První publikací spolku byla Pelantova brožurka „Idea řeči mezinárodní“ v roce 1902.

www.encyklopedie.brna.cz

Prudký rozvoj Brna ve třetím desetiletí 20. století se projevil mimo jiné v rozmachu společenského života, který se zde podobně jako v jiných městech soustřeďoval i do kaváren, vznikajících obvykle na místech s dlouholetou kavárenskou nebo pohostinskou tradicí.

29. 10. 1999 byla při opravě věže Nové radnice sejmuta makovice, z níž byla vyjmuta zaletovaná cínová tuba s letopočtem 1727. Po jejím otevření, v přítomnosti tajemníka brněnského magistrátu a ředitele Archivu města Brna, byla z tuby vyňata latinsky psaná pamětní listina z doby, kdy byla věž postavena známým brněnským architektem Mořicem Grimmem. Dokument byl pak uložen do Archivu města Brna.
Dokument se dochoval 270 let, byl v dobrém stavu a zašitý v koženém pouzdře. Vesměs se věžní makovice otevírají po zhruba sto letech a dokumenty v nich se obměňují, doplňují novými listinami i mincemi. Na přední straně pergamenové listiny je portrét císaře Karla VI. Obsahem listiny je soupis zemských úředníků včetně krátké zprávy o zřízení zemského domu v době vlády Karla VI.. Tuto listinu na podnět zemského hejtmana Kounice sestavil zemský sekretář Panitz v srpnu 1727 a načisto opsal ozdobným písmem Antonín Arnošt Eberhart. Ještě do konce téhož roku byla uložena do věžní makovice.

www.encyklopedie.brna.cz

20. 10. 1868 vznikl německý bruslařský spolek Brünner Eislaufverein, který byl prvním bruslařským spolkem v Brně. Už v roce 1866 přišel s myšlenkou založit bruslařský spolek v Brně stavitel Franz Alexander Suchanek von Hassenau. Exhibice světoznámého krasobruslaře Jacksona Hainese proběhla v Brně 6. 1. 1871.

www.encyklopedie.brna.cz

Jako připomínka 600. výročí zvolení markraběte Jošta Lucemburského římským králem se uskuteční vědecká konference Morava v časech markraběte Jošta, a to ve čtvrtek 21. října v Dietrichsteinském paláci v Brně (Zelný trh 8). Na této konferenci vystoupí řada významných českých historiků, kteří zhodnotí působení a přínos tohoto panovníka nejen pro město Brno, ale také pro Evropu. Konference je otevřena i pro širokou veřejnost, která má zájem o historii svého města.
„Jsem rád, že se nám daří dále pokračovat v našem hlavním cíli – popularizaci dávné historie města a také nejvýznamnějšího panovníka, který z Brna ovládal celou Evropu,“ podotkl Richard Svoboda, iniciátor veřejné sbírky na jezdeckou sochu. Tato sbírka má na kontě více jak jeden a půl milionu korun a stále je otevřena.

„Jediné potěšení duše a srdce, nejlíbeznější a nejmilovanější Maryšenko! Po listu napsaném z Olomouce nepřihodilo se nic zvláštního. [...] Mši svatou jsem vyslechl v Brně, ve františkánském kostele, kde zrovna byla pouť a svátek svatého Jana Křtitele, a právě dnes církev slaví jeho stětí. Město je krásné, opevněné, zvláště hrad na vysokém vrchu, tvrdá pevnost. Pokud jde o krajinu, nic ve světě se jí nevyrovná: půda je lepší než na Ukrajině. Všechny kopce plné vinné révy, kterou stejně jako broskvemi mají obrostlé své domy. Hustota panáků v poli je taková, že jsem nic podobného neviděl. [...] V Brně jsem dnes obědval u jakéhosi Kolowrata, který spravuje tuto provincii a byl císařovým velvyslancem na mírovém jednání v Oliwě. Docela hezky nás hostil a zhola po francouzsku…“

11. 10. 1868 se konala ustavující valná hromada TJ Sokol v Brně. Jejím předchůdcem byla Tělovýchovná jednota, fungující v letech 1862–1867. Přípravy k založení Sokola probíhaly již od 31. 8. 1868, kdy se natrvalo do Brna vrátil JUDr. Ctibor Helcelet. Stanovy Sokola byly schváleny 23. 9. 1868. Prvním starostou obnoveného Sokola se stal JUDr. Josef Fanderlik a náčelníkem JUDr. Ctibor Helcelet.
Prostory pro tělocvičnu Sokolu poskytl ve svém domě Florián Zedník, šlo o sklepní prostory v domě na rohu ulic Joštova a Česká. V roce 1870 přesídlila jednota do nové prostornější tělocvičny v sále prvního patra Stavovského domu na Dominikánském náměstí (dnes Nová radnice). Od roku 1872 Sokol ke cvičení využíval sálu Besedního domu.
Památná valná hromada 11.10.1868 se konala v prostorách Čtenářského spolku v Rudolfské ulici č. 6 (dnes Česká). Účastnilo se jí 62 členů ze 106 přihlášených. Zápisné činilo jeden zlatý a měsíční příspěvek 50 krejcarů.

www.encyklopedie.brna.cz

11. 10. 1832 byl otevřen Zemský ústav pro hluchoněmé. Ústav vznikl z odkazů dobrodinců – prvním byl továrník František Ess, který odkázal 4000 zlatých na založení Ústavu slepců a ústavu hluchoněmých. Částka 20 000 zlatých byla získána od Zemských stavů. Roku 1863 byl kurátorem ústavu jmenován Johann Mendel.

www.encyklopedie.brna.cz