Brno, 11. ledna 2013 - Řekne-li se Kelč, mnohým to nic neřekne. A přesto z tohoto dvouapůltisícového města v okrese Vsetín pocházejí osobnosti jako režisér Vojtěch Jasný nebo kardinál Tomášek. A také legenda brněnského i československého sportu Vlastimil Bubník, poslední sportovec, který dokázal naši republiku reprezentovat v obou nejpopulárnějších sportech – v hokeji i ve fotbalu.

Vlastimil Bubník v dresu Rudé hvězdy Brno

Nechybělo však mnoho a jeho jméno by zůstalo širší veřejnosti neznámé. Rodiče sportu příliš nefandili. Otec chtěl, aby pokračoval v rodinné zahradnické tradici. Také matka kladla mnohem větší důraz na školní výsledky. Prvními soupeři mu byly tělesně postižené děti, s nimiž si hrál a později zkoušel i některé sporty. Otec totiž pracoval jako zahradní architekt v ústavu pro tělesně postižené. K závodnímu sportování se Vlastimil dostal poměrně pozdě, až ve dvanácti letech. Byl však všestranný talent a dařilo se mu, na co sáhl. A tak se v Brně v tehdejším Králově Poli věnoval fotbalu, ale především hokeji.

Jeho hokejovou kariéru ovlivnil vznik Rudé hvězdy, do níž byli soustředěni nejlepší hráči z tehdejší Královopolské a ze Zbrojovky. Navíc mělo Brno přednost při výběru hokejistů, kteří rukovali na vojnu. Vznikl tak silný tým, v němž v prvním útoku nastupovala sehraná dvojice Vlastimil Bubník a Bronislav Danda. Jak říká Vlasta Bubník, znali se tak dokonale, že spolu mohli hrát poslepu. Většinou ale měli předem domluveno, co budou hrát. Bubník navíc překvapoval soupeře rychlými úniky a vynikal mistrovsky prováděnými blafáky. Byl oporou mužstva, které získalo jedenáct mistrovských titulů v I. lize, tehdy nejvyšší československé hokejové soutěži.

V reprezentaci se objevil na přelomu čtyřicátých a padesátých let. Hned v počátcích kariéry měl z pekla štěstí. Poté, co komunistické vedení nepustilo v roce 1950 naše hokejisty na mistrovství světa do Londýna, odjel dřív do Brna. Nezúčastnil se tak schůzky, po níž státní bezpečnost pozatýkala většinu mužstva. Ve vykonstruovaném procesu pak byli někteří hokejisté odsouzeni k mnohaletému vězení.

Mladý Vlasta Bubník zahájil fotbalovou kariéru v Králově Poli.

První mistrovství světa absolvoval v roce 1952 a ve stejném roce hrál i na své první olympiádě v norském Oslu. O čtyři roky později, v Cortině d'Ampezzo, byl vlajkonošem naší výpravy. Tahle olympiáda se ale příliš nevyvedla. Čekala se medaile a výsledkem bylo páté místo. Na hokejisty se snesla vlna kritiky, po níž se Bubník s Dandou vzdali reprezentace. Po třech letech se ale Bubník do ní vrátil. Na další olympiádě ve Squaw Valley o něho projevili zájem i v zámoří. To tehdy ovšem znamenalo jediné – emigraci, a to bylo pro Bubníka nepřijatelné. Na své čtvrté olympiádě v roce 1964 v Innsbrucku se dočkal bronzové medaile. Současně vytvořil rekord v dosažených kanadských bodech na OH, který překonal až v roce 2010 Fin Teemu Selänne. Ve své sbírce má tři medaile z mistrovství světa, když v roce 1961 byl vyhlášen nejlepším hráčem šampionátu. Vstřelil 127 branek v 121 reprezentačních zápasech. Unikátních je jeho devět gólů do sítě Finů na MS 1955. Na závěr kariéry mu bylo umožněno odehrát tři sezóny v rakouském Feldkirchu. V letech 1975–1977 působil jako trenér v jugoslávské HC Jesenica, s níž vybojoval dva mistrovské tituly.

S fotbalem začínal Vlasta Bubník v Králově Poli, kterému byl věrný deset let. Poté přestoupil do tehdejší Rudé hvězdy (později Závody Jana Švermy Brno), za niž odehrál pět druholigových a devět prvoligových sezón a byl vybrán i do reprezentace. Jeho největším reprezentačním úspěchem byla bronzová medaile z mistrovství Evropy 1960, o kterou se zasloužil jednou ze čtyř branek, které v 11 reprezentačních zápasech vstřelil. Před účastí na mistrovství světa 1962 dal přednost maturitě. S mužstvem, které v Chile získalo stříbrné medaile, však odehrál všechna přípravná utkání a pomohl v kvalifikaci s vybojováním účasti na šampionátu.

Po skončení aktivní činnosti se spoluhráčem z Komety Zdeňkem Kepákem.

Když mu v minulosti lidé říkali, aby se rozhodl mezi hokejem a fotbalem, odpovídal, že má oba sporty stejně rád. Dnes bydlí v brněnských Medlánkách s manželkou Hanou, rozenou Machatovou, bývalou vynikající moderním gymnastkou.

red

Vyšlo v Brno Business & Style