Slavnosti vína

Tajemná zahrada pohádek Jiřího Trnky

Brno, 10. ledna 2013 - Společně s novou výstavou v Muzeu města Brna na hradě Špilberku se vypravíme do tajemné zahrady a světa pohádek jednoho z nejvýznamnějších českých výtvarníků, animátorů, spisovatelů a filmových tvůrců, malíře a ilustrátora Jiřího Trnky, od jehož narození uplynulo na začátku tohoto roku již sto let. Toto významné výročí bylo zařazeno do oficiálního seznamu výročí UNESCO pro rok 2012. Na slavnostní vernisáži jsme měli možnost přivítat dcery Jiřího Trnky, paní Zuzanu Ceplovou a Helenu Trösterovou a také snachu Helenu Trnkovou s dcerou.

Jiří Trnka už od útlého mládí rád kreslil. Není proto divu, že už v průběhu 30. let, ještě v dobách studií na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru užité grafiky profesora Jaroslava Bendy, se jeho jméno stále častěji objevovalo v souvislosti s ilustrováním dětských knížek, zejména pohádek. Právě proto se výstava zaměřila na Trnkovy knižní ilustrace, které můžeme obdivovat především díky vstřícnosti a pochopení členů rozvětvené rodiny. Z jejich rodinného archívu se podařilo sestavit kolekci čítající přes sto padesát kreseb ke dvaceti dvěma titulům, jejichž prostřednictvím nahlédneme do Trnkovy ilustrátorské tvorby.

Při své práci Trnka využíval a kombinoval různé výtvarné techniky a nově komponoval charakter knihy. Vytvářel celostránkové akvarely a vedle zdobných iniciál a značek se uplatňovaly drobné kresbičky, které vkládal přímo do textu. Kompoziční mnohotvárností vytvářel svět ze zážitků a tvůrčí fantazie, skutečnosti a snu; citlivým a působivým vyjádřením charakterizoval postavy a atmosféru děje. Jeho osobitý styl je naplněný poetičností výrazu, kterým nahlédl do křehkého světa dětské fantazie. Sám o své práci říkal: „Malíř může ke knížce přistoupit v podstatě dvojím způsobem. Buď vyhledává v proudu vyprávění výrazné a zajímavé situace, které pak nakreslí … nebo se snaží svými prostředky, bez ohledu na situaci, vyjádřit atmosféru textu. To je můj způsob. Neříkám, že to či ono je lepší. Oboje je dobré, když se to umí.“

04-Trnka_zahrada-468Jiří Trnka, Zahrada

S osobností Jiřího Trnky je spjato období nejplodnějšího rozmachu české ilustrace určené dětem. Vedle této práce si však musíme připomenout i další aktivity – množství filmových loutek, z nichž je na výstavě prezentována jen malá ukázka, hračky pro firmu Hamiro a autorství desítek scénických výprav. Trnka se podílel na výtvarné úrovni československých expozic na světových výstavách Expo 58 v Bruselu a Expo 67 v Montrealu, vytvořil autorsky 7 kreslených a 20 loutkových filmů. Pod citlivými doteky jeho ruky prožívají nehybné figurky své osudy, lidská dramata, příběhy o lásce. Jeho filmy vyvolávaly polemiky na domácí scéně i na zahraničních filmových festivalech, odnášely si však mnohá ocenění a uznání.

04-Trnka_expo-02-468
Ale vraťme se k Trnkovým ilustracím, kterými – vedle českých i světových pohádek – doprovázel básnická díla Františka Hrubína, Vítězslava Nezvala či Jaroslava Seiferta, se kterými ho spojovala osobní přátelství. Jejich verše vyvolávaly v mysli malíře vzpomínky na vlastní prožité dětství. K mnohým námětům se vracel, vytvářel desítky návrhů, kreseb, realizoval nápady, precizoval každou i sebemenší kresbičku. „Každý se žene za nápadem a pomalu už všichni prodávají nápady a nikdo práci. Umění se podobá tržišti nápadů, jeden předhání druhého, aby přišel dřív, a nikdo není ochoten investovat čas a odvést dílo… A protože práce končí nápadem, včerejší nápad už dneska nemá hodnotu a dnešní ji nebude mít zítra. Umění je dobré, když mluví ke každému. Jde tady o myšlenky, a ty nikdy nejsou pouze české, ty jsou vždycky jenom lidské…,“ řekl kdysi Jiří Trnka.Zajímavostí výstavy je kolekce fotografií Jiřího Trnky od významného pražského fotografa a Trnkova přítele Václava Chocholy, které z rodinného archívu vybrala a zapůjčila Blanka Chocholová. Tajemnou zahradu plnou pěkným obrázků můžete zhlédnout v prostorách druhého patra západního křídla hradu Špilberku a současně ve výtvarné dílně realizovat své nápady nebo se zúčastnit některého z doprovodných programů, a to do 27. ledna příštího roku. A jako vánočním dárkem můžete potěšit některou z nově vydaných knížek (i s CD), pohlednicí, pexesem nebo nástěnným kalendářem. Podrobnosti o výstavě najdete na www.spilberk.cz.

„Chceme vydat všechny tátovy knížky“


V krásném zákoutí pražské Kampy, nedaleko od domku dlouholetého přítele Jiřího Trnky Jana Wericha, sedíme s dcerou malíře Klárou a synem Janem. V příjemném prostředí, kde máme na dohled mlýnské kolo Čertovky, voní horký čaj a pozornosti se dožaduje přítulná, ale divoká fenka Fanča.

Trnka-knizkyBroučci, Perníková chaloupka a Červená karkulka

Kdy se Jiří Trnka seznámil s Janem Werichem?

JT: Werich byl starší, seznámili se před válkou, otec dělal výpravu pro jejich divadelní hru Hlava proti mihuli, ale ta se už nerealizovala. A když se Werich po válce vrátil, seznámili se lépe, navázali osobní přátelství. Dělal pro jeho divadlo, navrhoval kostýmy pro Císařova pekaře a přizval ho k realizaci loutkového Švejka. Zajímavý byl film Dva mrazíci, jejich postavy byly kreslené, ostatní byly loutky. Prvního mrazíka namluvil Werich, druhého Vlasta Burian. A když jsme se přestěhovali na Kampu, sedávali spolu na zahrádce, popíjeli víno a probírali život.

Jak a kde vlastně Trnka začínal?

JT: Ještě za studií si přivydělával u Josefa Skupy. Skupa zjistil, že táta pěkně a dobře kreslí, a tak pro jeho divadlo dělal reklamní materiály, které značil malým JT, a všechny grafické práce. Zjemnil rysy a dal větší malebnost postavičce Hurvínka, podle svých představ udělal marionety Máničky, paní Kateřiny a Žeryka. Dělal občas i loutky do některých divadelních her, hudebníky nebo zvířátka ze zoologické zahrady.

Ale jeho typický styl kresby se vytvořil až později.

JT: Ilustrace, které ze začátku dělal, dělal na zakázku, podle požadavků nakladatelů. Musel tomu přizpůsobit i styl, který byl hodně realistický, nebylo to pro jeho tvorbu typické, ale bylo to nutné, aby rodina měla na mléko. To je případ knih Omyl chlapců z předměstí, Modrý mauritius a dalších, které vyšly za války. To je málo známé, upadlo to v zapomnění, ale já jako knihomol to mám rád.

Trnka ilustroval také hodně Hrubínových knížek pro děti.

JT: To bylo trochu jiné přátelství než s Werichem. S Hrubínem měli podobný osud, oba pocházeli z chudých rodin, oba spojovala láska k venkovu. Hrubín měl problémy s publikováním vlastní tvorby. Proto překládal a převyprávěl pohádky, na příklad Pohádky tisíce a jedné noci, a psal pro nejmenší děti básničky a knížky, které pak Trnka ilustroval.

Pokračujete v tátových šlépějích?

JT: Já jsem vystudoval užitou malbu, ale teď dělám volnou. Ale poslední dva roky se věnujeme výstavám z tátovy tvorby. Připravuji se synem, který dělá animaci na FAMU, pro Francii projekt Zahrada. Bude to pouť zahradou, která výtvarně vychází z Trnky, ale postavy jsou rozehrané, posunuté v čase, oživené jednoduchou animací a aktuálními monology. Dbáme na to, aby to bylo interaktivní, aby si děti hrály. Můžou honit kocoura, můžou si vlézt do trpaslíka a dívat se na svět jeho očima. Co je nově přidáno, je reálné, ale zpracované jako koláž. Až to bude hotovo, vrátím se k malování, už se na to docela těším.

V knihkupectvích jsem viděla nová vydání knih s Trnkovými ilustracemi.

KT: Ano, máme vlastní nakladatelství, které se stará o tátův odkaz. Vydáváme nové edice knih, ale také pohlednice, reprodukce a plakáty s jeho kresbami. K letošnímu výročí jsme vydali Hrubínovu Pohádku o Květušce a její zahrádce a Renčovu Perníkovou chaloupku, která je současně připomínkou i stého výročí narození Václava Renče, který zemřel v Brně.

04-Trnka_fimfarum-468Jiří Trnka, Fimfárum

A nyní v listopadu se na pultech knihkupectví objevila nově vydaná jedna z nejkrásnějších knih s Trnkovými ilustracemi – Anička Skřítek a Slaměný Hubert, která patří u nás v rodině mezi ty nejoblíbenější.

Sama jste ale také podobně jako bratr vystudovala výtvarnou školu.

KT: Já jsem vystudovala filmovou a televizní grafiku na UMPRUM a dělala jsem ilustrace i volnou tvorbu. Vždycky jsem si přála mít obchod, proto jsem si otevřela galerii. Pak jsem se věnovala poradenství a zařizování interiérů, tak říkajíc od podlahy až po hrnečky, ale to už se pak nedalo organizačně zvládnout. Dělala jsem grafiku a výtvarnou práci pro časopis a při tom mě napadlo, že bychom mohli vydávat tátovy knížky. Tak vzniklo STUDIOtrnka.

Opravdu se specializujete jenom na Trnkovy knížky?

KT: Byl to původní záměr vydat všechny tátovy knížky a určitě se nám to podaří. Ale protože mám ráda tradice, vydáváme i tajné recepty našich babiček, doplněné obrázky ze starých pohlednic, knížky o zvycích s návody, co a jak si můžeme udělat sami nebo s dětmi. A protože jsem už sama babičkou, napsala jsem pro děti knížku Co vyprávěl vánoční stromek, ve které jsem zavzpomínala, co mi vyprávěla moje babička.

Má vaše nakladatelství zastoupení také v Brně?
Ano, máme tři distribuční centra, pro region Jižní Morava právě v Brně, a současně zajišťujeme distribuci naší produkce do mnoha knihkupectví po celé republice.

Jana Svobodová, Muzeum města Brna
Foto: Miloš Strnad

Vyšlo v Brno Business & Style


Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit