Brno, 13. května 2012 - Čerstvý šedesátník, herec Městského divadla Brno Zdeněk JUNÁK vystudoval na brněnské JAMU obor činohra a muzikál v roce 1974. Po ročním epizodním působení v Divadle pracujících ve Zlíně přešel do souboru Státního divadla v Brně, kde působil sedmnáct sezón v letech 1975–1992. Od tohoto roku je členem Městského divadla Brno, takže letos oslaví dvacáté výročí v tomto divadelním angažmá. Za téměř čtyři desetiletí herecké práce ztvárnil na divadle desítky skvělých rolí a asi by nebylo spravedlivé některou z nich povyšovat nad ostatní. Jednu životní roli však Zdeňkovi Junákovi nabídlo brněnské studio České televize v seriálu Četnické humoresky. Jeho hluboce lidský praporčík Ambrož velkou měrou přispěl k obrovské popularitě tohoto seriálu u nás i v zahraničí. Kromě divadla se Zdeněk Junák věnuje také dabingu, kde svůj hlas propůjčil například Seanu Connerymu, Alanu Aldovi nebo Gérardu Depardieu. Zdeněk Junák také skvěle zpívá, a to nejen v divadelních muzikálech, ale i v hudebním uskupení Vinařští romantici. Dvojnásobného jubilanta v životě i v angažmá jsme se zeptali na pár otázek.

Loni na Mikuláše jste oslavil šedesátku. Je to pro vás významný milník, vhodný k bilancování?

K bilancování? V žádném případě. Na odpočinek se zatím nechystám a někde jsem četl, že život začíná po šedesátce. Tak sem s ním.

Vraťme se ale o pár desítek let zpátky. Jak se dítě z exaktně zaměřené rodiny dostane ke studiu herectví?

Absolutně náhodou. To jsem se jednoho dne roku 1969 ocitl ve vrátnici tehdejšího Divadla bratří Mrštíků, dnes Městského divadla Brno, s doporučujícím dopisem pro člena tehdejšího souboru, vynikajícího herce Stanislava Zindulku. Ten dopis byl od jeho kamaráda, také herce, člena divadla v Hradci Králové pana Miroslava Suchého a já byl pln očekávání, jak to dopadne. A ono to dopadlo. Od té doby jsem zde, akorát jsem si na rok odskočil do divadla v Gottwaldově – dnes Zlíně a potom na jeden rok na vojnu do Prahy. A pak na celých 17 sezón do Mahenovy činohry tehdejšího Státního divadla Brno. Letos to bude plných 20 let, co jsem v Městském divadle Brno. Ale původně jsem chtěl být advokátem.

Zdeněk Junák s rodinou, foto jef Kratochvil

O studiu na JAMU se vyprávějí legendy. Jaké bylo pro vás?

Studium bylo pro mě úžasné. Pro kluka z prťavého městečka bylo Brno jako New York, těch hospůdek a fešáckých slečen, a úžasní spolužáci. A profesorský sbor? Jedna osobnost vedle druhé. Známé herecké osobnosti z televizní obrazovky a taky z filmu. A mamina s tatíkem z dohledu a život na studentské koleji, no, prostě paráda. A legendy? To nejsou legendy, to byla skutečnost.

Sedmnáct let hereckého života jste strávil v tehdejším Státním divadle a už dvacet let hrajete v Městském divadle Brno. Můžete obě angažmá srovnávat?

No, srovnávat angažmá, to bych mohl, ale nechci. Ono každé angažmá vám něco dá a taky něco vezme. Těch 17 sezón v „Mahence" bylo nádherných a nezapomenutelných. A teď, v „Městským" už 20 let prožívám úžasnou renesanci své, nejen herecké práce.

Zdeněk Junák na jevišti s Bolkem Polívkou, foto jef Kratochvil

Nemrzí vás, že na úkor mnoha vašich skvělých divadelních postav si vás celý národ navěky ztotožnil s praporčíkem Ambrožem z Četnických humoresek?

Naopak, jsem potěšen, že díky Pepovi Ambrožovi jsem se dostal do téměř všech domácností v republice a i na Slovensku.

Při vzpomínání na Četnické humoresky nejde nevzpomenout na vašeho kolegu a kamaráda, skvělého herce Erika Parduse. Jak moc chybí vám a jak moc chybí divadlu?

Promiňte, ale na tuto otázku vám neodpovím. Je to stále živé. Promiňte.

Erik Pardus a Zdeněk Junák v četnických uniformách, foto jef Kratochvil

Kromě herectví a dabingu se také věnujete zpívání. Skvěle jste interpretoval písně Vladimíra Vysockého a dnes působíte v uskupení Vinařští romantici. Zpíváte moravské lidové písně, je to jakýsi návrat ke kořenům?

Vinařští romantici – mnozí to komolí a říkají nám Vinní romantici – to je moje oáza klidu, pohody a dobré nálady. Prostě můj velký relax. A zpívání? Vždyť jsem se narodil ve sklepě. A jako návrat ke kořenům – tak bych to zrovna nenazýval – prostě naše lidovka, to je jako pro černého Američana jazz. A já jazz miluju.

V životě snad všech umělců nastane chvíle, kdy řeší, zda neodejít do Prahy. Měl jste také takové dilema?

Víte, co se o mě říká v Praze? Vůbec nic!!! Tak co bych tam dělal.

Zdeněk Junák jako Don Diego v dramatu CID, foto Tino Kratochvil

Co byste Brnu popřál do budoucna? Co všechno by se mělo zlepšit, aby bylo pořád městem našich srdcí?

Já mám Brno rád, opravdu mně přirostlo k srdci. A taky už jsem tady nějaký ten pátek, jak se říká. Já přeju Brnu větší hrdost, větší sebejistotu, větší drzost a průbojnost, větší furianství. Ať si konečně pořádně bouchne do stolu a přestane platit, že z Brna do Prahy je to kousek, zatímco z Prahy do Brna setsakramentsky daleko. Tož tak!!!

Váš Zdeněk Junák
Rozhovor připravily Lenka Pazourková, MDB, a Alena Štěpánková

Public relations

Platební brána pro váš byznys

Brněnský provozovatel platební brány Pays letos představuje několik zajímavých služeb, které ocení každý, kdo prodává své zboží, výrobky nebo služby na internetu. Platební brána Pays se po několika letech provozu řadí mezi ověřená a spolehlivá řešení pro internetové platby. Za vznikem platební brány stojí Karel Sasín se svým týmem, který je znám například i jako provozovatel vstupenkového portálu smsticket.cz.

Celý článek...