Brno, 29. listopadu 2012 - „Postůj tiše, můj poutníče, zde odpočívá urozený pár. Čti náhrobní nápis a poslouchej, kdo oni byli. Tu odpočívají v Pánu po vytouženém a zaslouženém klidu vysoce urozený pán Johann Valentin z Pfeffershofenu a jeho vysoceurozená paní, paní Maria Eleonora Helena, paní z Pfeffershofenu, rozená paní Stegerová z Lodendorfu.

Chceš znát život a skutky tohoto muže a dovolíš pevnosti Špilberk, aby jako svědek jeho slávy vypovídala? Nejdříve byl hejtmanem a „dnům Martovým" je znám, poté majorem, nakonec podplukovník, jeho celé vojsko, jeho vojenský a válečný svazek trval v krásné pohodě plných dvaapadesát let. V tomto šlechtickém rodu v dobách válečných a nebezpečných se sloužilo císaři věrně přes sto let, vzdorovalo se nepříteli zbraní, ústy i rukou, vše k potřebě a ochraně milované vlasti. Nyní, ačkoliv Mars držel ostražitě hlídku, ukázala Smrt svou moc rozštípiti pásku života a jeho délku zkrátiti. 1715 rychlý čas ho předešel, 2. listopadu ho svrhl do hrobu. Jeho konečný věk byl 77 let, byl uložen k mrtvé partnerce zdejší farou."

Nápis na náhrobníku, který je umístěn ve vstupní hale kostnice, jako by vyzýval návštěvníky k touze po poznání historie tohoto pozoruhodného místa. Je jasnou odpovědí na otázku, zda by naši předkové stáli o to, abychom o jejich životě přemýšleli a pátrali po osudech osobností, které brněnskou historii tvořily. Náhrobní kámen manželů Pfeffershofenových je jedním z dvanácti náhrobníků, jež zdobí expozici Kostnice u sv. Jakuba, a stejně jako on i dalších jedenáct pomníků vypovídá o zajímavých osudech brněnských měšťanů, kteří měli tu čest být pohřbeni na hřbitově u sv. Jakuba. Tyto náhrobníky jsou částí z mnoha archeologických nálezů, které byly uskutečněny při průzkumu a realizaci zpřístupnění kostnice. V roce 2003, kdy byly postupně otvírány jednotlivé krypty kostela, bylo ověřeno, že v jedné z nich se skutečně ukrývají náhrobní kameny z někdejšího svatojakubského hřbitova. A po jejich vyjmutí byl jejich seznam upřesněn. Místo předpokládaných dvanácti kusů bylo vyjmuto celkem čtrnáct nádherných kamenických prací ve velmi zachovalém stavu. Ihned byly převezeny do ateliéru restaurátorky Michaely Mrázové, kde proběhlo první očištění a již po odstranění nečistot bylo jasné, že se jedná o velmi cenné sochařské práce. Dvanáct z nich bylo po zrestaurování umístěno do expozice kostnice s popisem a překlady textů. Dva zbývající náhrobníky pak byly umístěny zpět do interiéru kostela sv. Jakuba. Podrobnějším průzkumem bylo zjištěno, že náhrobníky pochází z období od poloviny 16. století do poloviny století 18. Nejstarší náhrobní kameny z roku 1535 patří Kryštofu Langhausenovi a jeho manželce Barboře, jejíž náhrobník zdobí dokonce figurální reliéf, a je umístěn v kostniční komoře pod náměstím. Další náhrobky patří například Františku Žalkovskému z Žalkovic, císařskému a královskému radovi, Janu Kellerovi, brněnskému měšťanovi a obchodníkovi, Marii Terezii Salavové a jejímu manželovi Františku Antonínu Salavovi z Lípy, rytíři z Újezda, císařskému radovi, konciliáři tří císařů a císařovny Marie Terezie, přísedícímu moravského zemského soudu a poradci královského tribunálu. Je zde také náhrobek dětí Filipa Frauendorfa, doktora filozofie a medicíny, fyzikuse brněnského kraje v markrabství moravském. V textu vytesaném do mramoru se nešťastný otec dojemně loučí se svými dětmi, o které přišel pravděpodobně při některé ze smrtících morových epidemií v roce 1697, které tehdy Brno zasáhly. V textu doslova stojí „Tento pomník dal postavit svým dítkám Janu, Karlu Josefovi a dcerušce Zuzaně Markétě, květinkám zkoseným ve větru chtivou (lakotnou) smrtí, Filip Frauendorfer."

Chodba kostnice s náhrobky

Překvapující nález rakví

Archeologický průzkum probíhal při realizaci stavebních prací na Jakubském náměstí téměř nepřetržitě. Přesto, že plocha bývalého hřbitova byla v předchozích letech prozkoumána více než pečlivě, bylo nutné provést další průzkum v místě budoucí vstupní haly. Podle odhadů archeologů se zde mohlo nacházet ještě asi 60 až 100 hrobů. Výsledek však překvapil všechny odborníky. Na ploše o rozměru cca 7 x 14 m bylo identifikováno více než 600 pohřbů! Tato skutečnost také vedla k posunutí termínu dokončení kostnice, neboť bylo nutné všechny nálezy pečlivě dokumentovat. Nebyl to však jediný nález, který komplikoval harmonogram stavebním firmám. Doslova každým dnem přinášeli archeologové zajímavé zprávy o nálezech a jeden z nejvýznamnějších byl odkryt přímo v hlavní kryptě pod kostelem. Při přemísťování kostí byly postupně odhalovány prostory tří komor, které byly do té doby vyplněny ohromujícím množstvím kosterních ostatků. Mezi první a druhou komorou se na hliněné podlaze objevily celé dřevěné rakve. Tento nález okamžitě zalarmoval i restaurátory, neboť se zjistilo, že víka rakví jsou nádherně malovaná různými motivy. Po dokončení přesunu kostí a uvolnění prostoru bylo celkem identifikováno 24 raně barokních rakví včetně několika rakví dětských. Archeologové postupně dokumentovali i průběh otvírání jednotlivých rakví. Za více než tři staletí však tíha kosterního zásypu a vlhkost vykonaly své dílo zkázy. Rakve byly rozpadlé a destruované tíhou ostatků, nálezy zkorodované a tělesné ostatky napadené plísněmi. Přesto se podařilo množství artefaktů zachránit. V první řadě šlo především o zabezpečení získaných nálezů z organických materiálů, které byly nejvíce ohroženy destrukčními procesy. Došlo k dokumentaci jejich stavu a inventarizaci. Textilní nálezy byly stabilizovány a následně převezeny do specializovaného pracoviště Národního muzea v Praze, kde proběhne jejich podrobný výzkum a dokumentace. Vybrané subjekty budou zpracovány do stavu umožňujícího jejich vystavení. Zabezpečeny a utříděny byly i vzorky materiálů odebrané z rozličných situací v průběhu výzkumu. DNA vzorky a část dendrochronologických vzorků byly předány na spolupracující specializovaná pracoviště, kde proběhne jejich analýza. Podrobný a pečlivý průzkum však zatím nedokázal odpovědět na zásadní otázku, komu tyto ostatky patřily. Je zřejmé, že do krypty mohli být pohřbeni jen významní měšťané, příznivci kostela nebo církevní hodnostáři. Snad další průzkum přinese odpovědi na otázky, které s odkrýváním kostnice stále přicházely.

Jeden z dalších nevyjasněných nálezů byl odkryt v centrální kryptě v samém středu kostela i kostnice. Při statických úpravách pod podlahou střední krypty byl identifikován hromadný hrob 25 dospělých jedinců uložených v těsném sousedství. Co vedlo naše předky v minulosti k takovémuto způsobu uložení nebožtíků, nám zatím průzkumy odpovědět nedokázaly. Jeden za skeletů nalezených v hromadném hrobě patřil asi padesátiletému muži, vysokému 170 cm. Jeho ostatky byly po dokumentaci přeneseny do pohřební schránky umístěné v expozici a návštěvníci jej mohou spatřit i s ostatky nedospělého jedince z jedné z rakví objevených na dně krypty. Ostatky všech pohřbených budou po pečlivém průzkumu rovněž v souladu s pietou a etikou znovu pohřbeny pod kostelem svatého Jakuba.

Náhrobky v kostnici

Třetí komora zůstane v původním stavu

Archeologický průzkum přinesl v průběhu realizace množství nejrůznějších nálezů a poznatků o způsobu pohřbívání a pohřebních rituálech minulosti. Množství svátostek, medailónků s vyobrazením svatých patronů, se kterými byli zemřelí pohřbíváni, růžence a křížky, nejrůznější doplňky a výbavy hrobů, fragmenty ošacení, obuvi i drobných osobních relikvií, to vše bylo dokumentováno a některé z těchto nálezů jsou vystaveny v expozici kostnice. Přes všechnu snahu o objasnění zajímavé historie svatojakubské kostnice však část této specifické památky zůstane záměrně zahalena tajemstvím. Pravděpodobně nejstarší část kostnice, takzvaná třetí krypta, zůstane na žádost archeologů v původním nedotknutém stavu. Při postupném uvolňování prostoru krypty od kosterní výplně bylo zjištěno, že třetí komora je oddělena od dalších částí krypty dřevěnou přepážkou a je zaplněna ostatky skládanými specifickým způsobem, výrazně se odlišujícím od ostatních prostor. Bylo proto rozhodnuto zachovat ostatky ve třetí komoře v původním stavu. Tento nález má takový význam, že byl dán návrh na prohlášení souboru komponovaných sestav lidských kosterních ostatků za kulturní památku. Po pečlivé dezinfekci a konzervaci ostatků byla tato část oddělena skleněnou přepážkou a návštěvníci ji mohou spatřit tak, jak byla objevena. Co skrývá tato část kostnice a zda je její dno rovněž pokryto rakvemi našich předků či jinými zajímavými artefakty odkazujícími na minulost svatojakubské farnosti? To je již otázka pro další generace Brňanů, kterým bude celá kostnice i s třetí komorou sloužit k dalším výzkumům.

Text a foto Aleš Svoboda
Vyšlo v Brno Business & Style