Slavnosti vína

Rozhovor s uznávaným chirurgem Petrem Němcem z brněnského CKTCH

Brno, 13. ledna 2012 - Petr Němec je absolventem blanenského gymnázia a svému městu zůstává věrný po celý život. Z mladého nadějného chirurga se vypracoval až na mezinárodně uznávaného odborníka v oblasti kardiochirurgie a transplantační chirurgie. Když nedávno MF DNES hledala top lékaře českých a moravských nemocnic, objevilo se jméno Petra Němce na nejvyšších příčkách. Docent Němec je kromě toho již pátým rokem ředitelem Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie v Brně.


Kdy si student uvědomí, že chce být lékařem, a kdy si medik uvědomí, že chce být chirurgem?

V mém případě nešlo o nějaký přesný termín. Jednalo se spíš o přirozený vývoj, kdy ve 4. ročníku na gymnáziu jsem si uvědomil, že mám určité léčitelské sklony. A protože pocházím z vesnice, kde jsem byl v denním kontaktu s domácími zvířaty, rozhodoval jsem se mezi veterinou a medicínou a ta nakonec zvítězila. Obdobná situace byla s chirurgií. Od 4. ročníku medicíny jsem chodil fiškusovat na chirurgickou kliniku a sloužit jako sestra na urologické klinice. Tam se asi lámal chleba a rozhodl jsem se, že se pokusím o chirurgickou kariéru.

Co potřebuje dobrý chirurg pro svou práci především?

nemec-02Dobrý chirurg potřebuje chladnou hlavu, plnou teoretických vědomostí s dobrým úsudkem, pevné ruce a slušnou fyzickou kondici. Pokud k tomu přidá dostatečnou pracovitost, zapálení pro obor a ochotu pracovat i ve svém volném čase, má před sebou světlou budoucnost. Skloubit všechny tyto vlastnosti je však někdy velmi komplikované a ne všem se to daří.

Kde všude jste pracoval v cizině a co byste si odtud rád přenesl na domácí pracoviště?

Měl jsem to štěstí, že poté, co jsem získal základní kardiochirurgické zkušenosti a dovednosti, přišel rok 1989 a otevřely se hranice na západ. Hned na jaře v roce 1990 jsem měl možnost vyjet na měsíc do Holandska. Z měsíce nakonec byly měsíce tři a během této doby jsem získal neuvěřitelné množství zkušeností jak z kardiochirurgie, tak z organizace zdravotní péče a v neposlední řadě i zkušeností jazykových. Poté jsem absolvoval ještě další stáže ve Spojeném království v Londýně, kde jsem navštívil 4 pracoviště díky dobročinné společnosti podporované prof. Starkem, bývalým českým kardiochirurgem z Prahy. Dvakrát jsem měl možnost krátkodobé stáže i na amerických pracovištích, což mi přineslo další cenné zkušenosti, neboť organizace péče je v Americe přece jenom od té evropské trochu odlišná. Výsledkem všech pobytů bylo jednak zjištění, že úroveň české medicíny je vysoká, a jednak fakt, že středem všeho zájmu a dění je pacient, což se v té době v českém prostředí trochu vytrácelo. Dnes už je v tomto směru situace daleko lepší.

Co se v CKTCH za dvacet let jeho samostatného působení nejvíce změnilo?

CKTCH se za dvacet let změnilo téměř neuvěřitelně. Z malého pracoviště, kde se provádělo několik stovek srdečních operací ročně, z pracoviště, kde bylo minimální technické vybavení, se stalo centrum, kde se dnes operuje přes 1 100 srdečních operací ročně, provádí se transplantace srdce, jater a ledvin, provádí se složitá genetická vyšetření. Používáme dnes nejmodernější techniku, kterou by nám mohlo závidět leckteré zahraniční pracoviště. Všechna oddělení byla přestavěna, takže máme jen jedno nebo dvoulůžkové pokoje s vlastním sociálním zařízením, televizí a podobně.

Souhlasíte s tím, že vám říkají brněnský IKEM?

Náplň činnosti našeho pracoviště a IKEMu je velmi podobná. Poskytujeme péči o nemocné s kardiovaskulárními onemocněními a transplantaci orgánů. Jsme však pracovištěm menším a také méně komplexním v tom smyslu, že nemáme obory, které jsou v IKEMu, jako například diabetologie, gastroenterologie a některé další.

Jaký máte vztah k Brnu?

Přestože v Brně nebydlím, strávil jsem tady velkou část svého života a téměř celou profesionální kariéru. Brno mám rád, protože představuje dobré místo pro život i práci. Jsou tu hodnotné památky, možnosti velmi dobrého kulturního vyžití, sportovní možnosti a krásné okolí. A hlavně tu žijí dobří a přátelští lidé, na které se dá spolehnout. Jen mám občas pocit, že se nemůže vymanit z určitého provincionalismu a závislosti na hlavním městě, což nemá vůbec zapotřebí.

Má chirurg volný čas? Co dělá, když neřeže?

Chirurg moc volného času nemá. Ale nějaký si přece jen musí udělat, protože pro spolehlivý výkon práce je naprosto nezbytná i určitá míra relaxace. Je třeba si tedy najít aktivitu, při které je na „řezání a sešívání" nutné zapomenout. Na druhé straně i při takových aktivitách se vám občas na operování myšlenky vrací a dobře okysličený mozek je, například při běhání v lese, schopen vymyslet nápady, které by vás v dusném prostředí operačního sálu, jednotky intenzívní péče nebo běžné činnosti na oddělení nikdy nenapadly. Já sám dávám přednost aktivitám, při kterých se tělo skutečně unaví v průběhu krátké doby, jako běh, cyklistika, lyžování nebo míčové hry, basketbal nebo fotbal. A občas zajdeme s manželkou i do divadla nebo do kina.

Dejte nám tip na dobrý film, dobrou knihu nebo dobrou hudbu.

Co se týká kultury, nejsem nijak náročný. Do kina chodíme celkem pravidelně, ale kino považuji především za prostředek odpočinku a zábavy. Tomu odpovídá i výběr filmů, při kterém dávám přednost nenáročným komediálně laděným filmům nebo filmům, které vycházejí z určité historické události nebo se odehrávají v zajímavé nebo oblíbené lokalitě. Rozhodně nemám příliš v lásce psychologická dramata nebo různé typy sci-fi. S knihami je to podobné, neboť na čtení obsáhlých románů nemám prostě čas. Takže dávám přednost kratším útvarům, například povídkám od Františka Nepila. A co se hudby týká, jsem odkojen popovou hudbou 70. a 80. let, kterou si rád pouštím jak v autě, tak například i při operacích na operačním sále. Tento typ hudby ale někdy moji mladší spolupracovníci těžce nesou. Pravidelně s manželkou navštěvujeme v Brně opery, tak jsem moc zvědav, jak se nyní situace v Janáčkově divadle vyvine.

Co říkáte na chystané zdravotnické reformy?

Většinu kroků, které dělá současné ministerstvo zdravotnictví, považuji za nanejvýš potřebné a v zásadě správným směrem. Na zákonech, které byly schváleny v parlamentu, bych ocenil několik faktů: díky nim byly stanoveny stejné podmínky pro provozování státní i nestátní zdravotní služby, stejné podmínky budou mít i všechny zdravotní pojišťovny. Současně bude deklarováno, na co naše zdravotnictví skutečně ekonomicky má ve formě standardu. Nadstandard možná není úplně nejšťastnější název, ale každopádně je to péče, na kterou bude muset každý pacient nějakou formou přispívat. Důležité je to, aby uvedený příspěvek mohl být formou připojištění a aby pro tuto formu byl vytvořen příslušný legislativní podklad. Důležitý je i posun ve vnímání pacienta, jako rovnocenného partnera.

Jak se vám líbí současný stav českého zdravotnictví?

České zdravotnictví je tradičně na velmi vysoké úrovni, je srovnatelné a v mnohých směrech lepší než zdravotnictví v západních evropských zemích. Z tohoto mnohokrát potvrzeného faktu je třeba vycházet. Na druhou stranu se v poslední době potýkáme s personálními problémy, protože ne všechny nemocnice mají odpovídající lékařský a sesterský personál v dostatečné kvalitě a počtu. Je to daň ze mzdové politiky, která ve zdravotnictví byla po téměř dvacet let výrazně odsunována do pozadí. Přesto všechno může být český pacient klidný, protože v drtivé většině případů se mu dostane rychlé pomoci a adekvátní léčby jeho onemocnění, a to v celém spektru chorob.

Připravila Alena Štěpánková
Foto: Kryštof Turek

Vyšlo v Brno Business & Style

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit